ECLI:CZ:US:2003:3.US.137.03
sp. zn. III. ÚS 137/03
Usnesení
III. ÚS 137/03
Ústavní soud rozhodl dne 4. září 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele 1) L. K., zastoupeného JUDr. N. P., advokátkou a 2) JUDr. N. P., zastoupené JUDr. J. M., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. prosince 2002 č. j. 33 Odo 587/2002-67 a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. července 2001 č. j. 12 Co 311/2001-46 a o návrhu na zrušení §243c odst. 1 - v části "a 107a" a §240 odst. 3 obč. soudního řádu, ve větě: "Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do 4 měsíců od doručení", takto:
Návrh se o d m í t á
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří se domáhali zrušení označených rozhodnutí soudů, odůvodnili návrh tím, že s jejich závěry, které se vztahují k právům vyplývajícím z postoupení pohledávky, nesouhlasí. Vyslovili přesvědčení, že pokud je možná singulární sukcese před soudy I. a II. stupně, není důvodu k tomu, aby byla vyloučena z dovolacího řízení osoba, které byla žalobkyní postoupena pohledávka - oddělování práv hmotněprávních od procesních považují za postup protiústavní, odporující čl. 1, čl. 90 a čl. 96 Ústavy a čl. 4 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Poukázali také na postup obecných soudů při doručování, na neplnění jejich poučovací povinnosti a dále navrhli, aby byly zrušeny citované části občanského soudního řádu, o něž se rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR opírá.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, když za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 a §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 14 C 301/2000 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. prosince 2002 č. j. 33 Odo 587/2002-67 zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Pokud jde o ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, ta byla shledána zjevně neopodstatněnou - jmenovaný soud dovolání prvního stěžovatele odmítl jako nepřípustné důvodně, v souladu s §243b odst. 5, §243c odst. 1 a §107a ve spojení s §218 občanského soudního řádu. Nelze také přehlédnout, že dovolání směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu I. stupně, ve výroku týkajícím se žalované D.Š. zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. Ústavní stížnost druhé navrhovatelky, napadající zmíněné rozhodnutí odvolacího soudu, je stížností nepřípustnou, když dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně tvrzených práv poskytuje - o věci opět rozhodne soud I. stupně a pokud o její účasti v řízení nebude rozhodnuto dle §107a obč. soudního řádu, bude oprávněna k podání opravného prostředku. Ústavní stížnost prvního stěžovatele, jemuž byla dne 14. listopadu 2001 postoupena žalobkyní pohledávka, je nutno označit za návrh podaný osobou neoprávněnou, když tato nebyla účastníkem řízení soudu, proti jehož usnesení ze dne 24. července 2001 návrh směřuje.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. e) a c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Poněvadž byla ústavní stížnost odmítnuta, nejsou stěžovatelé oprávněnými ani k podání návrhu na zrušení označených částí občanského soudního řádu, jak má na mysli ustanovení §64 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů [§43 odst. 2 písm. b) cit. zákona o Ústavním soudu, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, str. 351].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2003