ECLI:CZ:US:2003:3.US.146.03
sp. zn. III. ÚS 146/03
Usnesení
III. ÚS 146/03
Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelů 1) G. Z., a 2) MUDr. E. M., bytem zastoupených JUDr. J. O., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2002 sp. zn. 20 Co 608/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označeného rozsudku s tím, že rozhodnutím soudu se cítí dotčeni v právu zakotveném v čl. 11 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že se domáhali náhrady škody, jejíž vznik zavinil nesprávný úřední postup a rozhodnutí Ministerstva financí v souvislosti s majetkovými nároky jejich matky jako dědičky podílu na nemovitostech nacházejících se v Polsku, když dle jejich přesvědčení uspokojení takových nároků umožňovala dohoda, uzavřená dne 29. března 1958 s Polskem a vydaná pod č. 4/1959 Sb. Vyslovili přesvědčení, že i nečinností státu, který neučinil právně relevantní kroky k tomu aby stanovil podmínky, za kterých bude dána odpovědnost úřadů a určil, kdo za jejich vadná rozhodnutí ponese odpovědnost, je důvodem, pro který jim měla být uplatněná újma soudem přiznána i když, jak uvádí soud II. stupně, právní předpis upravující odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v době, kdy k němu došlo, vydán nebyl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 23 C 76/2000 a stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s §212 a s §212a obč. soudního řádu a opodstatněně shledal jeho rozsudek správným, vydaným na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. V rozhodnutí pak přiléhavě označil skutečnosti, pro které nelze tvrzené nároky žalobců opírající se o nesprávný úřední postup v době před účinností zák. č. 58/1969 Sb., posuzovat. Na toto vyčerpávající odůvodnění lze v dalším odkázat, když je třeba pouze dodat, že ani stávající restituční zákony uplatnění předmětného tvrzeného nároku neumožňují.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2003