ECLI:CZ:US:2003:3.US.170.03
sp. zn. III. ÚS 170/03
Usnesení
III. ÚS 170/03
Ústavní soud rozhodl dne 4. září 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelů 1) Ing. Z. N., a 2/ J. N., zastoupených JUDr. Z. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2002 č. j. 44 Ca 117/2000-138, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označeného rozsudku s tím, že podle jejich přesvědčení Krajský soud v Praze v řízení o restitučním nároku porušil práva, která jsou jim zaručena čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 90 a čl. 96 Ústavy. Poukázali na okolnosti, za nichž byla uzavřena smlouva o prodeji pozemků, na svědecké výpovědi, z nichž soud měl dovodit, že tato byla uzavřena v tísni, a na stanoviska vyslovená v rozhodnutích Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 287/96 a IV. ÚS 521/99, dle nichž při posuzování tísně ve smyslu restitučních předpisů je třeba mít na paměti, že v právním státě se nikdo majetku dobrovolně nezbavuje, a proto je třeba v každé jednotlivé věci citlivě zvažovat, zda podmínky tísně a nápadně nevýhodných podmínek byly kumulativně splněny a vycházet vždy ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatelé dovolávají, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí Okresního úřadu Kutná Hora - pozemkového úřadu ze dne 21. dubna 2000 č. j. Pú/175/2000, jímž nebyli navrhovatelé uznáni vlastníky předmětných nemovitostí, toto rozhodnutí přezkoumal dle §250 l a násl. obč. soudního řádu a po doplnění dokazování je opodstatněně potvrdil. V rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem odůvodnil z jakých důkazů byl zjištěn skutkový stav o okolnostech za nichž byla uzavřena dne 19. ledna 1971 kupní smlouva a předmětné nemovitosti prodány a pro jaká zjištění tuto nelze považovat za smlouvu uzavřenou v tísni, jak to má na mysli ustanovení §6 odst. 1 písm. k) zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů - ani skutečnost, že vlastníci v době jednání o prodeji a koupi pozemků za účelem výstavby vodního díla byli upozorněni na možnost vyvlastnění nemovitostí, za nátlak vyvolávající takovou tíseň nelze považovat, když případné vyvlastnění by bylo zákonem předepsaným postupem. Je třeba dodat, že možnost vyvlastnění nebo nuceného omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu, zakotvuje i čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i §128 obč. zákona.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2003