ECLI:CZ:US:2003:3.US.196.03
sp. zn. III. ÚS 196/03
Usnesení
III. ÚS 196/03
Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného mimo ústní jednáníbez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. N., zastoupeného JUDr. I. Š., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. ledna 2003, sp. zn. 16 Co 9/2003, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. prosince 2002, sp. zn. 5 C 1112/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a i jinak co do formálních náležitostí v souladu se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. ledna 2003 (16 Co 9/2003) a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. prosince 2002 (5 C 1112/2000-81) a tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na řádný zákonný proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) a na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a dále byl porušen čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Ústavy ČR.
Napadeným usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. prosince 2002
(5 C 1112/2000-81) bylo zastaveno řízení o odvolání proti rozsudku označeného obecného soudu ze dne 10. září 2002 (5 C 1112/2000-71), kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele, aby žalovanému (Zemědělskému družstvu Z.byla uložena povinnost vydat ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku jeden traktor zn. Zetor 10145, jeden nakladač UNK 320 a jeden lis na slámu H. a pro případ nemožnosti vydání věcí zaplatit částku 200.000,- Kč (rozsudek vstoupil do právní moci dne 24. října 2002). Důvodem zastavení řízení bylo, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek z odvolání ve výši 4.000,- Kč proti označenému rozsudku ve lhůtě stanovené soudem, ačkoli byl upozorněn na následky nezaplacení. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, svým usnesením ze dne 27. ledna 2003 (16 Co 9/2003) usnesení soudu
I. stupně potvrdil.
Stěžovatel odůvodnil v ústavní stížnosti porušení svých ústavně zaručených práv, jak
o nich byla vpředu zmínka, následujícím způsobem: Soudní řízení sice podléhá poplatkové povinnosti, vzhledem však k tomu, že mu jeho tehdejší majetkové poměry neumožňovaly soudní poplatek zaplatit, podal žádost o osvobození od soudních poplatků. Po upozornění na nemožnost vyhovění této žádosti požádal o prodloužení lhůty splatnosti. Jestliže však soud
I. stupně téměř okamžitě rozhodl o zastavení řízení a soud II. stupně v krátké lhůtě usnesení
o zastavení řízení potvrdil, nevznikl stěžovateli reálný časový prostor pro úhradu soudního poplatku a pro pokračování v řízení ve věci samé. Stěžovatel shledává tento postup obecného soudu jako "necitlivý" a poukázal i na to, že soud II. stupně rozhoduje v jiných případech v několikaleté lhůtě, v případě stěžovatele rozhodl v tomtéž měsíci, v němž bylo podáno odvolání. Ze stěžovatelem předložených listin plyne, že zamýšlel soudní poplatek uhradit. Na podporu svých tvrzení odkazuje na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 588/2000. Stěžovatel proto navrhl zrušit usnesení Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Jihlavě, jak jsou vpředu označena.
Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 5C 1112/2000 a po jeho prostudování s přihlédnutím k tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z připojeného spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 5C 1112/2000 vyplývá, že usnesením tohoto soudu ze dne 12. listopadu 2001 (č. l. 11) bylo stěžovateli k jeho žádosti přiznáno osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny a ve zbytku přiznáno nebylo. Soudní poplatek ve výši 4.000,- Kč byl stěžovatelem v kolcích uhrazen dne 10. ledna 2002. Proti zamítavému rozsudku Okresního soudu v Jihlavě, jak je vpředu označen, podal dne
21. října 2002 odvolání. Usnesením ze dne 24. října 2002 (č. l. 76) byl stěžovatel vyzván, aby do 10 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 4.000,- Kč [položka 17 písm. b) Sazebníku soudních poplatků], a to v kolcích na připojeném tiskopise a současně byl poučen o následcích jeho nezaplacení. Dne 15. listopadu 2002 byla soudu doručena žádost stěžovatele o prominutí úhrady soudního poplatku za odvolání. V reakci na to soud stěžovateli sdělil (č. l. 78), že soud nemá možnost prominout jednotlivé poplatky, pokud tedy bylo rozhodnuto o přiznání osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny, je jeho povinností soudní poplatek zaplatit. Dále stěžovatele upozornil, že opětovná výzva k zaplacení soudního poplatku obsahuje, vzhledem k časové prodlevě s placením soudního poplatku, kratší lhůtu k jeho zaplacení, a že k případným žádostem o prominutí soudního poplatku nebude brán zřetel. Současně byla stěžovateli usnesením ze dne 2. prosince 2002 stanovena lhůta 5 dnů k zaplacení soudního poplatku (stěžovatel je dle doručenky převzal dne 10. prosince 2002). Stěžovatel svým podáním ze dne 15. prosince 2002, které bylo doručeno soudu dne 18. prosince 2002, požádal s odkazem na §9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a §55 o. s. ř. o prodloužení lhůty splatnosti vyměřeného soudního poplatku, a to do 3. března 2003. Poté bylo odvolací řízení usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. prosince 2002 (5C 1112/2000-81) zastaveno. V odůvodnění tohoto usnesení bylo konstatováno, že stěžovateli byla již jednou prodloužena lhůta v souvislosti s jeho žádostí o "prominutí poplatku" a dále pak, že byl soudem upozorněn na to, že k dalším žádostem o prominutí poplatku, a tudíž ani k dalšímu prodloužení lhůty nebude brán zřetel. Rovněž tak zde byl stěžovatel upozorněn, že pokud bude poplatek zaplacen ve lhůtě k odvolání, soud I. stupně usnesení zruší (§9 odst. 7 cit. zákona o soudních poplatcích). K odvolání stěžovatele potvrdil Krajský soud v Brně toto usnesení. V odůvodnění svého vpředu označeného usnesení ze dne 27. ledna 2003 konstatoval, že soudní poplatek nebyl zaplacen ani ke dni rozhodování soudem odvolacím.
Na základě těchto nesporných skutkových zjištění je zřejmé, že stěžovateli byl poskytnut dostatečný časový prostor k zaplacení soudního poplatku - od 7. listopadu 2002 (den převzetí výzvy k zaplacení soudního poplatku za odvolání) do 17. ledna 2003 (konec lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení). Soudní poplatek je ostatně splatný již podáním odvolání [§4 odst. 1 písm. b) cit. zákona o soudních poplatcích], a pokud není ve lhůtě stanovené soudem uhrazen, je možné bez dalšího soudní řízení zastavit. V dané věci je zřejmé, že obecné soudy, zvláště soud I. stupně, se stěžovatelovými podáními zabývaly a na procesní kroky spojené s nezaplacením soudního poplatku několikrát upozornily, k porušení tvrzených ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele proto nedošlo.
V této souvislosti lze odkázat i na konstantní judikaturu Ústavního soudu, např. na usnesení ze dne 31. ledna 2000 ve věci III. ÚS 59/2000 (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 17., usn. č. 6, Praha 2001). Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že "jakkoli lhůta stanovená obecným soudem k zaplacení soudního poplatku je lhůtou pořádkovou, jde o lhůtu, s jejímž nedodržením spojuje zákon (§9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) procesní důsledky, na něž byla stěžovatelka také přiměřeným způsobem upozorněna, když jinak v zásadě platí, že poplatkovou povinnost je povinen účastník řízení před obecnými soudy splnit při podání návrhu (žaloby). Platební nekázeň účastníka řízení již sama o sobě je očividně nežádoucí, mimo jiné proto, že obecné soudy v jejich agendě zbytečně zatěžuje, a jestliže účastník řízení v této nekázni přes výzvu a upozornění na procesní důsledky s opomenutím výzvy spojené pokračuje, jde o jednání (opomenutí), za které musí nést procesní odpovědnost, zejména byla-li obecným soudem stanovená lhůta k vyzývanému plnění dostatečná (pozn. lhůta k zaplacení byla v daném případě stanovena obecným soudem v trvání osmi dnů; její nedodržení však nemohlo být nikterak zhojeno s ohledem na tehdejší jednoinstanční přezkum správních rozhodnutí soudem).
Jako nepřípadný pak byl shledán poukaz stěžovatele na nález Ústavního soudu ve věci III. ÚS 588/2000. V dané věci bylo zrušeno usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o zastavení řízení. Ústavní soud konstatoval, že za situace, kdy není pravomocně rozhodnuto o návrhu účastníka o osvobození od soudních poplatků, není otázka povinnosti zaplatit soudní poplatek konečným způsobem rozhodnuta a pro případ nepřiznání osvobození od soudních poplatků musí být účastníku řízení, za účelem možnosti uplatnění práva na soudní ochranu, poskytnut reálný časový prostor pro úhradu soudního poplatku. Právní závěr učiněný v tomto nálezu není ve věci posuzované ústavní stížnosti zpochybňován. Jak vyplývá z tohoto stručného rozboru, jsou skutkové okolnosti obou věcí rozdílné, a proto je odkaz na něj nepřípadný.
Z takto rozvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná. Zjevná její neopodstatněnost je dána jednak povahou vývodů ústavní stížnosti, jednak konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2
písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 11. září 2003