ECLI:CZ:US:2003:3.US.229.03
sp. zn. III. ÚS 229/03
Usnesení
III. ÚS 229/03
Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. S. K., CSc., zastoupeného Mgr. M. B., advokátem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. února 2003, sp. zn. 1 Ntd 2/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí i jinak ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své trestní věci pravomocné usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. února 2003 (1 Ntd 2/2003) a tvrdil, že jak v řízení před tímto soudem, tak i v řízení před Krajským soudem v Ostravě a v přípravném řízení bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), právo na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a právo na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), a to tím - stručně shrnuto - že byl odsouzen soudkyní místně nepříslušného Okresního soudu v Novém Jičíně. Pokud nešlo určit místní příslušnost soudu dle místa spáchání činu, bylo namístě její určení dle místa bydliště v době rozhodování Vrchního soudu v Olomouci. Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Olomouci, jak je v předu označeno, byla v rozporu se zákonem věc odňata místně příslušnému soudu a přikázána Okresnímu soudu v Novém Jičíně. Dle tohoto kritéria je místně příslušným Městský soud v Brně. Dále tvrdil, že o jeho námitce, stran místní nepříslušnosti tohoto soudu, rozhodl věcně nepříslušný soud. Stěžovatel proto navrhl zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jak je vpředu označeno.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ve věci posuzované ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že jeho trestní věc byla rozhodnuta místně nepříslušným soudem a rovněž tak napadl vadný procesní postup při rozhodování o místní příslušnosti. Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti. V dané věci proto podrobil přezkumu napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jak je vpředu označeno.
Stěžovatel byl stíhán pro trestný čin výtržnictví (§202 odst. 1 tr. zák.), kterého se měl dopustit jednáním, spočívajícím v tom, že dne 28. června 2000 okolo 21.00 hodin v těžké kombinované opilosti ve vzdušném prostoru ČR na palubě letadla Mc.Donnel Douglas
MD-83 linka JKK 6414 z Ostravy - Mošnova na Mallorku za přítomnosti dalších osob při rozhovoru bezdůvodně udeřil pěstí do obličeje stewarda letecké společnosti Spanair Alexander - Leonharta Antonietty Helmannse, čímž mu způsobil drobnou tržnou ránu délky
2 cm pod pravým okem drobně krvácející bez nutnosti následné léčby, avšak v důsledku jeho nevhodného chování kapitán letadla přistál zpět na letišti Ostrava - Mošnov, čímž vznikly letecké společnosti Spanair náklady ve výši 22.411,- Kč.
Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že je dána příslušnost Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Současně mu věc odňal a přikázal ji Okresnímu soudu v Novém Jičíně. Svůj postup odůvodnil - stručně shrnuto - tím, že u posledně označeného soudu byla podána obžaloba, bylo prováděno dokazování a delegace byla proto vhodná s ohledem na respektování práva na spravedlivý proces, jehož složkou je i projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). V opačném případě by muselo být provedeno celé důkazní řízení znovu.
Tento postup shledává Ústavní soud jako ústavně konformní, neboť již z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, že určení místní příslušnosti podle zákonných kritérií
(§18 tr. ř.) nebylo v dané věci jednoznačné. Obžaloba byla přijata Okresním soudem v Novém Jičíně, o kterém se státní zastupitelství domnívalo, že jde o soud místně příslušný. Tento soud proto prováděl i dokazování v meritu věci. S ohledem na kritérium účelnosti byla proto delegace věci na tento soud podle §25 tr. ř. vhodná s ohledem na hospodárnější a rychlejší projednání věci. Ústavní imperativ, dle něhož "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci" (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), je dle konstantní judikatury Ústavního soudu ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 230/96 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 8., č. 65, Praha 1998). Trestní řád připouští institut delegace, tzn. že z důležitých důvodů může být věc odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně (§25 tr. ř.). Pojem důležité důvody trestní řád blíže nedefinuje, je proto věcí soudní praxe je blíže vymezit.
Vrchní soud v Olomouci tedy postupoval v dané věci v rámci stanoveném procesním předpisem (trestním řádem). Rozhodl o místní příslušnosti soudu a současně delegoval projednávanou věc na jiný soud. Z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je pak kladen důraz na náležité odůvodnění rozhodnutí, neboť - jak již bylo řečeno - důležité důvody nejsou v trestním řádu blíže vymezeny. Podle názoru Ústavního soudu se tomu tak ve věci posuzované ústavní stížnosti stalo. Vrchní soud v Olomouci svůj postup stran určení místně příslušného soudu a důležitých důvodů pro delegaci řádným a ústavně souladným způsobem odůvodnil (§134 odst. 2 tr. ř.), nelze mu proto z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nic vytknout.
Obdobně nedůvodná jsou i tvrzení, že o stěžovatelem vznesené námitce místní nepříslušnosti rozhodl věcně nepříslušný soud. Rozhodnutí o místní příslušnosti soudu
(§24 tr. ř.) činí nejblíže nadřízený soud, jímž je:
a) krajský soud, jde-li o rozhodnutí o příslušnosti soudu, kdy je namítána okresním soudem příslušnost jiného okresního soudu v rámci téhož obvodu krajského soudu,
b) vrchní soud, jde-li o rozhodnutí o příslušnosti soudu, kdy je namítána okresním soudem příslušnost jiného okresního soudu v obvodu jiného krajského soudu.
Ve věci posuzované ústavní stížnosti byla otázka místní příslušnosti posuzována jak Krajským soudem v Ostravě, tak i Vrchním soudem v Olomouci, k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele proto dojít nemohlo. Stěžovatel zastává totiž v ústavní stížnosti názor, že je místně příslušným Městský soud v Brně. V takovém případě je k rozhodnutí
o místní příslušnosti věcně příslušným Vrchní soud v Olomouci, který v dané věci rozhodl a proti jehož rozhodnutí ostatně ústavní stížnost směřuje.
Z takto rozvedených důvodů nebyl shledán zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl z důvodu její zjevné neopodstatněnosti [§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 11. září 2003