ECLI:CZ:US:2003:3.US.23.03
sp. zn. III. ÚS 23/03
Usnesení
III. ÚS 23/03
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. R. Z., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2002, sp. zn. 7 Nt 3922/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 16. ledna 2003, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. ledna 2003, se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného usnesení, kterým byl podle §68 trestního řádu vzat do vazby, a to z důvodů uvedených v §67 písm. c) trestního řádu. Stěžovatel v předmětné ústavní stížnosti uvedl, že na základě usnesení Policie ČR ze dne
1. 11. 2002, ČTS: NPC-88/2002-OV, bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákona. Tímto usnesením měl být stěžovatel poučen, že dle §36 odst. 3 trestního řádu musí mít v přípravném řízení obhájce, a pokud si jej ve stanovené lhůtě nezvolí, bude mu ustanoven Městským soudem v Brně. Přestože tak neučinil, obhájce mu ustanoven nebyl, a to až do 8. 11. 2002, kdy si jej zvolil sám. Dále poukázal na to, že dne 10. 12. 2002 podal proti ústavní stížností napadenému usnesení "stížnost", o níž dle §72 odst. 3 trestního řádu musí soud rozhodnout nejpozději do pěti pracovních dnů, což se však do data podání ústavní stížnosti nestalo. Proti nečinnosti soudu podal dne 6. 1. 2003 stížnost dle §164 zákona č. 6/2002 Sb., ovšem dvouměsíční lhůta pro vyřízení dané stížnosti je podle stěžovatele ve výrazném nepoměru ke lhůtě
dle §72 odst. 3 trestního řádu, zvláště vzhledem k závažným procesním pochybením příslušných orgánů a tomu, že důvody vazby nejsou dány. K tomu stěžovatel poznamenal, že pokud by orgány činné v trestním řízení dodržovaly stanovené lhůty, mohl se eventuálně domáhat svých práv u Ústavního soudu dříve. Dle názoru stěžovatele předmětné průtahy brání tomu, aby ústavní stížnost mohla být podána až po vyčerpání všech opravných prostředků. Dále stěžovatel poukazuje na to, že dle usnesení o zahájení trestního stíhání byly úkony trestního řízení podle §158 odst. 3 trestního řádu zahájeny dne 18. 10. 2002, avšak z usnesení o vzetí do vazby, ve kterém se argumentuje skutečnostmi, které se datují počátkem roku 2001, vyplývá, že policie prováděla své úkony za využití §55 odst. 2 trestního řádu již od 29. 9. 2002. Další pochybení mělo spočívat v tom, že nebyly naplněny zákonné podmínky vazby, resp. že důvody vazby byly v ústavní stížností napadeném usnesení uvedeny všeobecně, bez zákonem požadovaného individuálního zdůvodnění. Vzhledem k těmto skutečnostem mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručených práv dle čl. 8 odst. 2 a 5 a dále dle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon") je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V posuzovaném případě, jak ostatně vyplývá z poučení předmětného usnesení Městského soudu v Brně, byla takovým procesním prostředkem ochrany stížnost (§74 odst. 1 trestního řádu), která však, dle zjištění Ústavního soudu, stěžovatelem podána nebyla (viz č. l. 11 spisu Ústavního soudu).
Jestliže se stěžovatel dovolává, byť nepřímo, ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona, vzhledem ke skutečnosti, že zmíněnou stížnost nepodal a jeho žádost o propuštění z vazby ve vztahu k předmětnému usnesení za prostředek ochrany ve smyslu §75 odst. 1 zákona považovat nelze, aplikace tohoto ustanovení nepřipadá v úvahu.
Z uvedených důvodů je ústavní stížnost nepřípustná, a proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona odmítl.
Závěrem Ústavní soud poznamenává, že pokud měl stěžovatel v úmyslu ústavní stížností brojit rovněž proti průtahům řízení, které patrně měly vzniknout v souvislosti s rozhodováním o jeho žádosti ze dne 10. 12. 2002 o propuštění z vazby (pozn.: způsobených tím, že Městský soud v Brně neměl k dispozici příslušný spis, protože ten se nacházel od 12. 12. 2002 na Krajském soudě v Brně se stížností spoluobviněných proti usnesení o vzetí do vazby - viz příloha 2 spisu Ústavního soudu), tyto představují "jiný zásah orgánu veřejné moci", a tak je nezbytné, aby v uvedeném smyslu bylo v ústavní stížnosti formulováno návrhové žádání [viz §82 odst. 3 písm. b) zákona]. V současné době se však postup podle citovaného ustanovení jeví jako bezpředmětný, neboť podle zjištění Ústavního soudu zmíněná žádost (vedená pod sp. zn. 7 Nt 3978/2002) byla zamítnuta již dne 17. 1. 2003, následně, dne 20. 2. 2003, pak byla zamítnuta i stížnost stěžovatele proti tomuto předchozímu rozhodnutí (viz č. l. 13 spisu Ústavního soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 23. září 2003