ECLI:CZ:US:2003:3.US.230.03
sp. zn. III. ÚS 230/03
Usnesení
III. ÚS 230/03
Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatelů 1) JUDr. J. M. 2) P. M., 3) JUDr. P. K., a 4) JUDr. M. K. zastoupených JUDr. M. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2003 sp. zn. 20 Co 439/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé navrhli zrušení výše označeného rozsudku s tím, že podle jejich přesvědčení rozhodnutím, na základě kterého jsou povinni vydat žalobcům dle zákona č. 87/1991 Sb., nemovitosti, bylo zasaženo do práv, jež jsou jim zaručena čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Poukázali na znalecké posudky o ceně předmětných nemovitostí, z nichž soud dovodil, že jejich prodej byl učiněn v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, na to, že nebylo přihlédnuto k §399 obč. zákoníku, ve znění platném v době prodeje, který stanovil pro převody cenový strop, přičemž nebyla stanovena státním organizacím povinnost prodávat majetek státu za cenu stanovenou a zjištěnou dle příslušné vyhlášky, jakož i na to, že nebylo objasněno, v čem spočívá rozpor ve znaleckých posudcích z roku 1986 a těch, které byly vypracovány v průběhu řízení. Dále uvedli, že nebyl vzat zřetel na prokázané investice, vynaložené do zakoupené nemovitosti v r. 1990, a proto rozhodnutí soudu opírající se o restituční zákon, jehož smyslem je odstranění křivd, zakládá křivdu jim způsobenou - při vynaložení částky cca 500.000,- Kč na opravy nemovitosti - podstatně vyšší, než jaká mohla být způsobena žalobcům.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně zásah do práv, jichž se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Soud spolehlivě zjistil, že stěžovatelé nabyli předmětné nemovitosti v rozhodném období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, a to v rozporu s tehdy platnými předpisy - tj. s předpisy o cenách nemovitostí - s vyhl. č. 128/1984 Sb., a že jsou tedy osobami povinnými k jejich vydání osobám oprávněným ve smyslu §4 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., který se vztahuje na zmírnění následků majetkových křivd vzniklých právě oprávněným občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v rozhodném období v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech. Soud se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a na vyčerpávající odůvodnění rozsudku lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proto odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2003