ECLI:CZ:US:2003:3.US.269.03
sp. zn. III. ÚS 269/03
Usnesení
III. ÚS 269/03
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného Mgr. M. S., advokátem, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 14. října 2002, sp. zn. 6 Zn 8259/2002, a usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení Ostrava - Přívoz ze dne 6. září 2002, čj. MROV-4363/Pr-Tč-2002, a ze dne 9. září 2002, čj. MROV-4363/Pr-Tč-2002, mimo ústní jednání dne 15. září 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Muchou, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 16. května 2003, jež byla podána k poštovní přepravě dne
22. května 2003, brojí stěžovatel proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 14. října 2002, sp. zn. 6 Zn 8259/2002, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stížnost jmenovaného proti usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení
Ostrava - Přívoz, ze dne 6. září 2002, čj. MROV-4363/Pr-Tč-2002, a ze dne 9. září 2002, čj. MROV-4363/Pr-Tč-2002, kterými mu byla uložena pořádková pokuta ve výši 25.000,- Kč za neuposlechnutí výzvy policistů SKPV MČ PČR Ostrava k vydání věci podle §78 odst. 1 trestního řádu a ve výši 40.000,- Kč za opětovné nevydání těchto věcí a zmaření jejich odnětí na základě příkazu státního zástupce ze dne 5. září 2002, vydaného dle §79 trestního řádu; současně stěžovatel danou ústavní stížností napadá i obě výše uvedená usnesení Policie ČR.
Ústavní soud se nejdříve zabýval tím, zda jsou dány předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu §42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě [§43 odst. 1 písm. b) zákona].
Jak se v ústavní stížnosti (mimo jiné) uvádí, stěžovatel v souvislosti s ústavní stížností napadeným usnesením Okresního státního zastupitelství v Ostravě podal podnět k dohledu ve smyslu §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Tento podnět byl krajským státním zastupitelstvím vyhodnocen jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona ve smyslu §266 a násl. trestního řádu a věc byla podle §389a trestního řádu předložena Ministerstvu spravedlnosti ČR, které přípisem ze dne 5. března 2003, doručeným právnímu zástupci stěžovatele dne 9.dubna 2003, sdělilo, že nebyly shledány důvody k podání stížnosti pro porušení zákona dle §266 odst. 1 trestního řádu. Podle názoru stěžovatele, jenž se odvolává na sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., započal běh lhůty pro podání ústavní stížnosti předmětným sdělením Ministerstva spravedlnosti ČR.
Dle §72 odst. 2 zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne
12. 5. 1994, sp. zn. I. ÚS 9/94, publ. in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 2, usn. č. 11, Praha 1995) platí, že prostředkem na ochranu práva, který má citované ustanovení na mysli, je ten, který zákon poskytuje přímo stěžovateli a nikoli jinému subjektu, jímž je - v případě stížnosti pro porušení zákona - pouze ministr spravedlnosti. Vzhledem k tomu nelze považovat podnět k podání stížnosti pro porušení zákona za prostředek ochrany práv stěžovatele ve smyslu citovaného ustanovení a lhůta pro podání ústavní stížnosti podle §72 odst. 2 zákona nemůže běžet až ode dne doručení sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 5. 2003, čj. 197/2003-OOD-SPZ, o nedůvodnosti podnětu. V posuzovaném případě byla takovým prostředkem ochrany stížnost podaná proti shora citovaným rozhodnutím policejního orgánu (§141 a násl. trestního řádu), přičemž výše označené rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Ostravě o ní bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 17. 10. 2002, téhož dne došlo k uložení stěžovateli adresované zásilky s předmětným rozhodnutím, ten si ji v úložní lhůtě nevyzvedl, následně byl s datem 11. 11. 2002 stěžovatelem podán zmíněný podnět ke stížnosti pro porušení zákona (viz č. l. 8, příloha A spisu Ústavního soudu). Z těchto skutečností je nepochybné, že lhůta k podaní ústavní stížnosti marně uplynula.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh, který je podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 15. září 2003