ECLI:CZ:US:2003:3.US.272.02
sp. zn. III. ÚS 272/02
Usnesení
III. ÚS 272/02
Ústavní soud rozhodl dne 29. května 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Město T., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 29. ledna 2002 sp. zn. 15 Co 13/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, s tím, že bylo učiněno v rozporu s čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy a bylo jím porušeno jeho právo, zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na charakter pozemku, který je předmětem sporu, na jeho rozměr a způsob užívání, na jeho označení v katastru nemovitostí a na výklad zák. č. 172/1991 Sb. soudy obou stupňů, který označil za nesprávný a příliš formalistický. Vyslovil přesvědčení, že předmětný pozemek p. č. 587/1 o vým. 4957 m2 v k. ú. S. Ú. není pozemkem zastavěným, netvoří tzv. "funkční celek" se stavbou a proto přešel do vlastnictví obce.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 30. října 2001 č. j. 3 C 63/2001-42 v celém rozsahu, opodstatněně shledal, že soud I. stupně nepochybil při výkladu a aplikaci §2 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zák. č. 172/1991 Sb., a pokud jde o hodnocení důkazů v tom, zda předmětný pozemek tvoří či nikoliv funkční celek se stavbou, rozpor s §132 občanského soudního řádu nezjistil. I když předmětem ústavní stížnosti nebylo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1042/2002, kterým bylo dne 28. ledna 2003 odmítnuto dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, sp. zn. 15 Co 13/2002, lze odkázat na odůvodnění citovaného rozhodnutí, v němž dovolací soud k pojmu "funkční celek", obsaženém v §3 odst. 3 zák. č. 172/1991 Sb., konstatoval své stanovisko, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 16/1999 - rozhodnutí soudů I. a II. stupně nejsou s vyjádřeným a ustáleným právním názorem Nejvyššího soudu ČR při interpretaci citovaného ustanovení zák. č. 172/1991 Sb. v rozporu.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut, aniž byl zástupce stěžovatele vyzýván k odstranění nepřesností návrhu - v označení soudu a jeho rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 2003