ECLI:CZ:US:2003:3.US.378.03
sp. zn. III. ÚS 378/03
Usnesení
III. ÚS 378/03
Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele R. K., zastoupeného JUDr. O. H., Ph.D., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. května 2003 sp. zn. 25 Cdo 1910/2002, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2001 sp. zn. 17 Co 623/2001 a Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. června 2001 sp. zn. 4 C 339/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu, zakotveném v čl. 11, čl. 12 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na okolnosti, za kterých mu vznikla škoda, jak ji uplatnil žalobou proti České republice - Ministerstvu vnitra ČR, na postup soudů, které neprovedly navrhované důkazy, svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily, jakož i na usnesení Nejvyššího soudu ČR, který podané dovolání odmítl, aniž je pak blíže odůvodnil. Navrhl, aby k tvrzeným pochybením soudů byly vyžádány příslušné spisy v návrhu označené.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li shledán zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu a v podání učiněném advokátem dne 8. srpna 2003 domáhá, zjištěn nebyl. Usnesením Nejvyššího soudu ČR bylo dovolání podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2001 sp. zn. 17 Co 623/2001 opodstatněně odmítnuto, když nebylo přípustným dle §237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu, a pokud jde o odůvodnění tohoto rozhodnutí, pak postup soudu byl v souladu s §243c odst. 2 věta první obč. soudního řádu. Městský soud v Praze v řízení o odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, který žalobu stěžovatele zamítl pro promlčení tvrzeného nároku, přezkoumal napadený rozsudek i řízení, jež mu předcházelo a důvodně konstatoval, že k zamítnutí žaloby pro vznesení námitky promlčení došlo pro správné posouzení běhu promlčecí doby, a to jak dle §106 odst. 1 obč. zákona, tak za případné aplikace §22 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb. Je třeba uvést, že navrhovatel v ústavní stížnosti nebrojí proti závěrům ze skutkových zjištění, z nichž byl odvozen počátek a konec promlčecí lhůty - vzhledem k tomu, že žalobou uplatněný nárok byl shledán promlčeným, pak poukaz na rozsah dokazování o způsobu vzniku škody a její výši je bezpředmětný a ústavní stížnost tak neopodstatněná.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 30. října 2003