ECLI:CZ:US:2003:3.US.434.03
sp. zn. III. ÚS 434/03
Usnesení
III. ÚS 434/03
Ústavní soud rozhodl dne 17. prosince 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele J. M., zastoupeného JUDr. L. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti výroku pod bodem I) rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. června 2003 sp. zn. 4 Tz 76/2003, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výroku označeného rozsudku, jímž Nejvyšší soud ČR vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 9. října 2002 sp. zn. 1 Rt 1/2002 byl podle §268 odst. 2 trestního řádu porušen zákon v ustanovení §33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, ve prospěch obviněného. Uvedl, že podle jeho přesvědčení tímto rozhodnutím byla porušena práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když neoprávněně bylo konstatováno, že vyslovením účasti stěžovatele na rehabilitaci byl obcházen zákon a že pro předložení návrhu na soudní rehabilitaci nebyla dodržena lhůta. Poukázal na skutečnost, že byl dne 28. června 1951 uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti - výkonu vojenské služby, poněvadž mu v tom bránilo jeho náboženské přesvědčení, dne 16. března 2000 proto učinil podnět ke stížnosti pro porušení zákona v souvislosti s uvedeným odsouzením. S ohledem na to, že od příslušného ministerstva neobdržel odpověď, obrátil se na soud s návrhem na přezkum rozsudku podle zákona č. 119/1990 Sb., současně požádal o přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení §6 cit. zákona o soudní rehabilitaci. Návrhu nálezem sp. zn. Pl. ÚS 46/2000, uveřejněným pod č. 279/2001 Sb., vyhověno nebylo. Okresní soud v Lounech pak dne 9. října 2002 usnesením sp. zn. 1 Rt 1/2002 vyslovil, že je účasten soudní rehabilitace dle §1 a §33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. Proti tomuto rozhodnutí, jakož i proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. května 2002 sp. zn. 5 To 86/2002, jímž jmenovaný soud zrušil pravomocný rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Lounech ze dne 28. června 1951 sp. zn. Vt 127/51, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného, přičemž stížnosti bylo vyhověno výrokem I), proti němuž směřuje ústavní stížnost. Zrušením rozhodnutí o jeho soudní rehabilitaci pro nedodržení lhůty stanovené v §6 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci se cítí navrhovatel dotčen ve svých právech, neboť dle jeho přesvědčení v řízení dle §33 odst. 2 cit. zákona žádná lhůta stanovena není.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní práv nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného výroku rozsudku Nejvyššího soudu ČR zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. V odůvodnění svého rozhodnutí označený soud vyčerpávajícím způsobem vysvětlil důvody, pro které lze aplikovat ustanovení §33 odst. 2 zákona č. 119/1990, o soudní rehabilitaci, v platném znění - tj. při splnění zákonných podmínek a pouze při zachování lhůty, která je stanovena v §6 odst. 1 cit. zákona, jakož i skutečnosti, z nichž bylo zjištěno, že lhůta zachována nebyla. V tomto směru také důvodně poukázal mj. na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 46/2000. Na označené odůvodnění lze proto v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2003