ECLI:CZ:US:2003:3.US.536.02
sp. zn. III. ÚS 536/02
Usnesení
III. ÚS 536/02
Ústavní soud rozhodl dne 16. ledna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatelky Š. V., zastoupené JUDr. PhDr. S. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2002, sp. zn. 10 To 110/2002, a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. ledna 2002, sp. zn. 4 T 51/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zásadní porušení práv spatřuje v tom, že ve věci, vedené u soudu I. stupně, kde byla obžalována a shledána vinnou tr. činem podle §223 tr. zákona, byla původně 3x zproštěna obžaloby, rozsudek však byl vždy odvolacím soudem zrušen a teprve poté došlo k odsouzení. Poukázala na průběh řízení u odvolacího soudu, u kterého se nemohla bezprostředně vyjádřit i když soud hodnotil mj. i hodnověrnost svědeckých a účastnických výpovědí, na základě toho rozsudek soudu I. stupně zrušil. Takový postup považuje za účelový a jednostranně směřující k jejímu potrestání. Dále vyslovila přesvědčení, že soudy nehodnotily naplnění základního znaku trestní odpovědnosti, nevzaly zřetel na konkrétní okolnosti dopravní nehody, na umístění dopravního značení, na její jednání, jež považuje za maximálně opatrné, a na jednání poškozené.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ze dne 9. ledna 2002 z podnětu podaných odvolání ve veřejném zasedání a ve svém rozhodnutí se s námitkami uplatněnými obžalovanou zcela vypořádal. Vyčerpávajícím způsobem zhodnotil její jednání, a tedy zavinění dopravní nehody, jakož i výši uloženého trestu, když také poukázal na zákonnost postupu soudu I. stupně při respektování právních závěrů zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2003