infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22.05.2003, sp. zn. III. ÚS 60/03 [ usnesení / JURKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2003:3.US.60.03

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2003:3.US.60.03
sp. zn. III. ÚS 60/03 Usnesení Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelů B. K. a A. K. oba zastoupeni Mgr. E. P., advokátem proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2002, čj. 25 Co 432/2002-168, takto: Návrh se odmítá . Odůvodnění: Navrhovatelé se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 2. 2003, doplněným podáním ze dne 11. 3. 2003, domáhali zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2002, čj. 25 Co 432/2002-168, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2002, čj. 9 C 116/2001-163. Namítali, že napadeným usnesením bylo zasaženo do jejich základního práva na právní pomoc v řízení před soudy, daného jim čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a tím i do práva na soudní ochranu, daného čl. 36 Listiny. Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 22. 1. 2001 podal žalobce Komerční banka, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 žalobu proti navrhovatelům o zaplacení částky 2.110.725,30,- Kč, na základě ručitelského prohlášení ke smlouvě o úvěru. Okresní soud vydal ve věci dne 10. 4. 2001 platební rozkaz čj. 15 Ro 89/2001-53, kterým uložil žalovaným zaplatit žalovanou částku a náklady řízení. Navrhovatelé napadli uvedený platební rozkaz včas odporem. Soud proto pokračoval v řízení. Dne 14. 8. 2002 navrhovatelé požádali okresní soud o ustanovení zástupce, neboť nejsou schopni si zajistit odborné zastoupení ve sporu pro své majetkové a sociální poměry. Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 10. 2002 čj. 9 C 116/2001-163, návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že v souladu s ust. §138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") musí být pro ustanovení zástupce či zástupce z řad advokátů dány u žalovaného předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Pro hodnocení majetkových a sociálních poměrů dotčeného účastníka nejsou směrodatné pouze finanční prostředky, s nimiž může volně nakládat, ale i jeho schopnosti si tyto prostředky opatřit a dále celkový rozsah jeho movitého i nemovitého majetku. Předpokládané výdaje každého žalovaného by činily cca 67.492,- Kč. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že v průběhu řízení žalovaný B. K. daroval pozemky v administrativní ceně 2 mil. Kč (tržní cena 8 mil. Kč) a převedl na svou dceru obchodní podíl ve společnosti ABK Reality, s.r.o. Oba žalovaní mají příjmy ze závislé činnosti a jsou spoluvlastníky bytové jednotky v k.ú. Hradec Králové. Jejich majetkové a sociální poměry s přihlédnutím k předpokládaným výdajům na odměnu advokáta za zastupování a soudní poplatek z odvolání neodůvodňují, aby jim soud přiznal osvobození od soudních poplatků, jakožto "právo chudých". Pokud byl žalovaný B. K. v průběhu řízení schopen darovat nemovitosti, je v jeho majetkových možnostech opatřit si finanční prostředky na odměnu advokáta, popř. i soudní poplatek. Při hodnocení majetkových a sociálních poměrů žalovaných soud přihlédl nejen k příjmům žadatelů, ale i k majetku, kterého se žalovaný B. K. v průběhu řízení postupně zbavoval. Pokud žalovaný v průběhu řízení majetek bezúplatně převedl, tedy zbavil se možnosti získat finanční prostředky, nelze tuto skutečnost prezentovat jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky. Uvedené usnesení napadli navrhovatelé odvoláním. V něm namítali, že dotčené pozemky byly převedeny bezúplatně na Město Hradec Králové proto, že při úplatném převodu by je značně zatížila daň z převodu nemovitostí. Ani převod podílu v obchodní společnosti nešlo provést za úplatu, protože společnost byla ve ztrátě a neměl o ni nikdo zájem. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 11. 2002, čj. 25 Co 432/2002-168, rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí se ztotožnil se závěry, které učinil soud I. stupně, že ani u jednoho ze žalovaných nebyly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§138 o.s.ř.) a tudíž ani k ustanovení zástupce (§30 odst. 1 o.s.ř.), či zástupce z řad advokátů (§30 odst. 2 o.s.ř.). Uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadli navrhovatelé včas ústavní stížností. V ní namítali, že postupem soudů jim bylo odepřeno ústavně zaručené právo na právní pomoc (čl. 37 Listiny) a tím i právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny). Jejich majetkové a sociální poměry jim totiž neumožňovaly zaplatit advokáty požadovanou částku za zastupování, ani zálohu na odměnu advokátovi. Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, k výzvě Ústavního soudu podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný. Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou kterou je ČR vázána. Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatelé se domáhají v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Argumenty, ve stížnosti uvedené, jen opakují argumenty, kterými se zabývaly obecné soudy a s nimiž se v odůvodnění řádně vypořádaly. Právo na právní pomoc v řízení před soudy je dáno čl. 37 odst. 2 Listiny. Povinnost plynoucí státu z tohoto ústavně zaručeného práva je zabezpečena zákonem stanoveným způsobem v civilním řízení především §30 ve spojení s §138 o.s.ř. V řízení před soudy je tak občanovi, který nemá dostatek finanční prostředků, dána určitá možnost získat momentálně bezplatnou právní pomoc v případě nutné obhajoby v trestním řízení a v občanskoprávním řízení tam, kde rozhodne předseda senátu, že účastník by měl být zastoupen advokátem. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudních poplatků, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá řízení, sociálním poměrům a zdravotnímu stavu žadatele. Základním předpokladem by měla být nemajetnost, tedy absence jakéhokoliv zpeněžitelného majetku a aktiv s výjimkou předmětů základní potřeby a dále absence osob, které by vůči žadateli byly povinny výživou. Ze spisového materiálu vyplývá, že všemi uvedenými aspekty se obecné soudy při svém rozhodování zabývaly. Pokud navrhovatelé nabízejí k prokázání, že soudy postupovaly nesprávně, důkazy jinými soudními spisy, Ústavní soud zjistil, že tyto důkazy navrhovatelé nenabídli v rámci řízení před obecnými soudy a proto nelze těmto soudům vyčítat, že k nim nepřihlédly. Obecné soudy se pečlivě zabývaly majetkovými a sociálními poměry navrhovatelů, provedly v tomto směru řadu důkazů, které hodnotily v souladu s ust. §132 o.s.ř. Své rozhodnutí obsáhle a podle přesvědčení Ústavního osudu i přesvědčivě odůvodnily. Ze skutečnosti, že navrhovatelé mají na věc jiný názor, nelze vyvodit, že by napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo zasaženo do jejich základního práva daného čl. 37 odst. 2 Listiny. Stejně tak Ústavní soud neshledal v souzené věci zásah do základního práva na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny). Navrhovatelům nebylo bráněno, aby se domáhali svého práva u obecného soudu, soudy se jejich věcí zabývaly a postupovaly přitom v souladu s příslušnými ustanoveními o.s.ř., tedy ústavně konformním způsobem. Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2002, čj. 25 Co 432/2002-168, nebylo zasaženo do základních práv navrhovatelů, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána a nezbylo mu než návrh podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout. Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. května 2003 JUDr. Pavel Holländer předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2003:3.US.60.03
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 60/03
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 22. 5. 2003
Datum vyhlášení  
Datum podání 5. 2. 2003
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Jurka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §138
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstřík náklady řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-60-03
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 45375
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-19