ECLI:CZ:US:2003:3.US.606.02
sp. zn. III. ÚS 606/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky M. Z., zastoupené JUDr. P. L., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, čj. 22 Cdo 2066/2001-381 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2000, čj. 19 Co 2583/2000-313 a dále proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2002, čj. 19 Co 2583/2000-390, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení, doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 9. 2002 a doplněným podáním ze dne 24. 10. 2002, navrhovatelka brojí proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, čj. 22 Cdo 2066/2001-381, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2000, čj. 19 Co 2583/2000-313 a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2002, čj. 19 Co 2583/2000-390. Navrhovatelka nenapadla uvedená rozhodnutí co do výroku, ale tvrdí, že v napadených rozhodnutích bylo zasaženo do jejích základních práv tím, že soudy ve sporu o vydržení vlastnického práva k pozemku, vydržení věcného břemene a určení povinnosti Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích provést změnu zaměření pozemkových parcel a zápisu věcného břemene, vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 17 C 314/1997, ve výrocích nesprávně označily jako účastnici řízení její dceru M. Z. mladší, ačkoliv účastnicí řízení byla navrhovatelka sama - M. Z. starší.
Ve smyslu §35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.
Podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. 17 C 314/1997, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, čj. 22 Cdo 2066/2001-381, které se týká dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2000, čj. 19 Co 2583/2000-313, jímž bylo meritorně rozhodnuto o povinnosti Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích, bylo doručeno právnímu zástupci navrhovatelky dne 14. 2. 2002. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti byl dán k poštovní přepravě dne 12. 9. 2002, tedy po lhůtě pro jeho podání zákonem stanovené.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, čj. 22 Cdo 2066/2001-381 a s ním spojeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2000, čj. 19 Co 2513/2000-313, podle §43 odst. 1 písmeno b) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.
Pokud jde o napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2002, čj. 19 Co 2583/2000-390, to bylo doručeno navrhovatelce dne 16. 7. 2002 a ústavní stížnost tedy byla podána včas. Z předmětného spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích Ústavní soud zjistil, že dne 19. 5. 2002 požádala navrhovatelka Krajský soud v Českých Budějovicích o vydání usnesení na opravení záhlaví rozsudku odvolacího soudu, čj. 19 Co 2583/2000-313, ze dne 27. 11. 2000 tak, že ze záhlaví bude vymazána žalobkyně M. Z. mladší, neboť jde o zřejmou nesprávnost (na č.l. 388a). Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 6. 2002, čj. 19 Co 2583/2000-390, návrh zamítl. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že podle §164 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení. V souzeném případě se však o zjevnou nesprávnost nejedná. Žalobkyně M.Z. starší převedla na svou dceru M. Z. mladší v průběhu řízení vlastnictví k nemovitostem, které byly předmětem sporu. M. Z. mladší se tedy stala procesní nástupkyní M. Z. starší ve smyslu ust. §107 odst. 1 o.s.ř. Protože tato procesní nástupkyně neučinila žádný úkon směřující ke zpětvzetí návrhu, soud pokračoval v řízení. S žalobkyní M. Z. starší soud nadále jednal a v rozhodnutí ji uvedl proto, že trvala na tom, že chce dále vystupovat jako žalobce, a to i přes poučení soudu, že již není ve sporu aktivně legitimována.
Uvedené usnesení Krajského soudu Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2002, čj. 19 Co 2583/2000-390, napadla navrhovatelka ústavní stížností, v níž bez jakékoli ústavněprávní argumentace, uvedla, že Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku uvedl jako žalobkyně a) M. Z., r.č. 4... a b) M. Z., r.č. 7.... Podle navrhovatelky byla v usnesení nesprávně a navíc uvedena jako účastnice řízení její dcera M. Z. mladší, když v něm měla být uvedena výhradě navrhovatelka, jako původní žalobkyně, neboť k žádnému procesnímu nástupnictví podle navrhovatelky nedošlo. Postupem Krajského soudu v Českých Budějovicích tak mělo být zasaženo do základních práv navrhovatelky, daných čl. 4, 90 a 95 Ústavy ČR a čl. 4 odst.1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Podle ust. §72 odst. 1 písmeno a) zákona o Ústavním soudu, jsou oprávněni podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Z podané ústavní stížnosti vyplývá, že podle navrhovatelky měla být v napadeném usnesení krajského soudu nesprávně uvedena jako žalobkyně její dcera M. Z. mladší. Ústavní soud přisvědčil názoru Krajského soudu v Českých Budějovicích, že v předmětné věci došlo k procesnímu nástupnictví a do práv a povinností původní žalobkyně M. Z. starší vstoupila její dcera M. Z. mladší. Případným nesprávným (nadbytečným) uvedením žalobkyně v napadených rozhodnutích, by in eventum mohlo být zasaženo do práv M. Z. mladší, která by byla oprávněna obrátit se na Ústavní soud s ústavní stížností. Postupem soudu takto nebylo zasaženo do základních práv navrhovatelky, která je z tohoto hlediska k podání ústavní stížnosti osobou zjevně neoprávněnou.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než i návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2002, čj. 19 Co 2583/2000-390, podle §43 odst. 1 písmeno c) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního osudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2003