ECLI:CZ:US:2003:3.US.681.02
sp. zn. III. ÚS 681/02
Usnesení
III. ÚS 681/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Č., a. s., zastoupené JUDr. K. M., advokátem, proti cenovému rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 06/PROP/2002 ze dne 3. září 2002, čj. 18637/2002-611, a jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon) a co do formálních náležitostí i jinak ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojila stěžovatelka proti cenovému rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 06/PROP/2002 ze dne 3. září 2002 (18637/2002-611), kterým byla stanovena maximální cena za propojení veřejných telekomunikačních sítí pro službu koncového volání do veřejných pevných telekomunikačních sítí, a tvrdila, že jím byl porušen čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2,
čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka proto navrhla zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, jak je vpředu označeno, a dále navrhla, aby Ústavní soud zakázal pokračovat tomuto úřadu v porušování základních práv stěžovatelky a přikázal mu obnovit stav před porušením základních práv stěžovatelky, zejména tak, že zruší označené cenové rozhodnutí.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§75 odst. 1 zákona).
Podle sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., o postupu týkajícím se výkladu přípustnosti a lhůty k podání ústavní stížnosti při souběžném podání ústavní stížnosti a mimořádného opravného prostředku s výjimkou obnovy řízení, platí, že napříště budou soudci a senáty Ústavního soudu vykládány přípustnost a lhůta k podávání ústavní stížnosti, o které Ústavní soud rozhoduje podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, v případě jejího souběhu s mimořádnými opravnými prostředky s výjimkou obnovy řízení takto:
1.) Ústavní stížnost bude považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
2.) Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Ze zjištění Ústavního soudu (č. l. 19 spisu) a z přílohy k ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka podala proti cenovému rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 06/PROP/2002 ze dne 3. září 2002 (18637/2002-611) správní žalobu, která byla rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2003 (38 Ca 743/2002), jež si Ústavní soud vyžádal za účelem rozhodnutí o této ústavní stížnosti, odmítnuta z důvodu, že se stěžovatelka domáhala přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své pravomoci v soukromoprávní věci. V tomto rozhodnutí je dále konstatováno, že:
* stěžovatelka se může domáhat svého práva podáním žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí u okresního soudu,
* proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v §102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze.
Podle zjištění Ústavního soudu (č .l. 19 spisu) stěžovatelka rozhodnutí Městského soudu v Praze, jak je vpředu označeno, dne 2. září 2003 kasační stížností u Nejvyššího správního soudu napadla.
Za tohoto stavu věci je zřejmé, že za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, nutno považovat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti, nehledě k tomu, že stěžovatelka se mohla dle poučení domáhat svého práva i u příslušného okresního soudu. Pokud stěžovatelka nevyčerpala poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona), nemohla být její ústavní stížnost věcně projednána, neboť není v souladu s označeným a citovaným sdělením Ústavního soudu přípustná; proto byla posouzena Ústavním soudem jako nepřípustná (§75 odst. 1 zákona) a bylo nutno ji odmítnout [§43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je patrno z výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 31. října 2003