ECLI:CZ:US:2003:3.US.684.02
sp. zn. III. ÚS 684/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného JUDr. P. H., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Brně, č.j. 39 C 23/2001-30, ze dne 12. 7. 2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal osobně dne 1. 11. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"). Návrh směřoval proti usnesení Městského soudu v Brně, č.j. 39 C 23/2001-30, ze dne 12. 7. 2002, jímž bylo zastaveno řízení ve věci žaloby o přezkoumání rozhodnutí Policie ČR, Správy Jihomoravského kraje, Krajského dopravního inspektorátu, č.j. PJM-1102/DS-odv-2000, ze dne 6. 11. 2000. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatele porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čímž došlo rovněž k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Návrh byl podán včas.
K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 39 C 23/2001, vedený u Městského soudu v Brně. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou podanou u označeného soudu domáhal přezkoumání rozhodnutí Policie ČR, Správy Jihomoravského kraje, Krajského dopravního inspektorátu Brno (dále jen Krajský dopravní inspektorát) č.j. PJM-1102/DS-odv-2000, ze dne 6. 11. 2000, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Dopravního inspektorátu Policie ČR v Břeclavi, č.j. ORBV-15-342/DS-2000, ze dne 30. 8. 2000, kterým byla stěžovateli uložena pokuta za porušení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Ze spisu vyplynulo, že Městský soud v Brně řízení výše uvedeným usnesením zastavil s odůvodněním, že z přípisu stěžovatele ze dne 9. 7. 2002, kterým omlouval neúčast na nařízeném jednání, soud po jeho posouzení dospěl k závěru, že se jedná o zpětvzetí žaloby. Vzhledem ke skutečnosti, že v této právní věci nebylo dosud zahájeno jednání, řízení bez dalšího podle ustanovení §96 odst. 1 o.s.ř. zastavil. Ústavní soud měl dále k dispozici spis, sp. zn. 39 C 27/2001, vedený rovněž u Městského soudu v Brně. Z tohoto spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal další správní žalobu o přezkoumání identického správního rozhodnutí, žalovaným však je Ministerstvo dopravy a spojů, v této věci řízení probíhá a je nařízeno jednání na 8. 1. 2003.
Usnesení Městského soudu v Brně napadl stěžovatel ústavní stížností, protože podle jeho názoru tímto rozhodnutím došlo k zásahu do jeho základního práva na spravedlivý soudní proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Soud svým postupem porušil čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Porušení svého práva spatřoval stěžovatel v tom, že soud rozhodl o zastavení řízení bez jeho přítomnosti, ačkoliv se z jednání nařízeného na den 12. 7. 2002 písemně omluvil, doložil důvody omluvy a žádal o odročení jednání. Dále stěžovatel uvedl, že v žádném podání soudu neučinil zpětvzetí žaloby a z ničeho nelze dovodit, že by o takovém úkonu uvažoval. Stěžovatel uvedl, že naopak na žalobě a jejím projednání za své účasti trval a žádal o odročení jednání. Dále pak stěžovatel namítal pochybení Městského soud v Brně i v tom, že ho nesprávně poučil o možnosti podat odvolání proti usnesení Městského soudu v této věci. Stěžovatel žádal, aby Ústavní soud svým nálezem napadené rozhodnutí zrušil.
K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Městský soud v Brně jako účastník řízení. Ve vyjádření uvedl, že dne 7. 2. 2001 podal stěžovatel žalobu o přezkum označeného rozhodnutí a jako žalovaného výslovně označil Krajský dopravní inspektorát. Z přípisu žalovaného vyplynulo, že v souladu s příslušnou právní úpravou, kterou je zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 361/2000 Sb.), již ve věci není pasivně legitimován, protože jeho kompetence přešly na Ministerstvo dopravy a spojů, které je ve věci správních žalob proti rozhodnutím o přestupcích pasivně legitimováno od 1. 1. 2001. V rámci projednávání věci nařídil soud několik jednání, a to především z toho důvodu, aby stěžovateli mohlo být dáno příslušné procesně právní poučení. Jednání nařízení na den 8. 3. 2001 bylo odročeno na neurčito z toho důvodu, že stěžovatel vznesl námitku podjatosti soudce, o níž bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně, č.j. 37 Nc 120/2002-23, ze dne 8. 4. 2002 tak, že soudce není z projednávání této věci vyloučen. Další jednání bylo nařízeno na 12. 7. 2002. Stěžovatel se omluvil z účasti na tomto jednání. Kromě samotné omluvy jeho přípis uváděl skutečnosti soudu známe ze zákona č. 361/2000 Sb. , a dále uvedl, že jestliže žalovaný zanikl a jeho působnost na úseku státní správy převzal jiný správní orgán, žalovaným je nadále správní orgán, kterému podle nové právní úpravy přísluší o věci rozhodovat. Soud konstatoval, že uvedený postup se týkal pouze případů, které byla zahájeny podáním soudu před účinností zákona č. 361/2000 Sb., navíc Policie ČR Správa Jihomoravského kraje nezanikla jako instituce. Soud dále uvedl, že lze konstatovat, že stěžovatel podal žalobu o přezkum zákonnosti rozhodnutí správního orgánu po 1. lednu 2001 a jeho žaloba směřovala proti orgánu, který v době podání žaloby neměl pasivní legitimaci pro řízení. Přípis stěžovatele ze dne 8. 7. 2002 posoudil soud v souladu s ustanovením §41 odst. 1 o.s.ř. podle obsahu a dospěl k závěru, že stěžovatel bere svoji žalobu zpět, když žádá, aby bylo jednáno s novým žalovaným. Vzhledem k tomu považuje soud za nutné ještě uvést, že vedle předmětné žaloby podal stěžovatel Městskému soudu v Brně ještě dne 12. 2. 2001 žalobu, jejímž předmětem je přezkum stejného rozhodnutí jako v předchozí věci, avšak žaloba již směřuje proti správně označenému účastníkovi, tj. Ministerstvu dopravy a spojů. Tato věc je vedena pod sp. zn. 39 C 27/2001 a jednání je nařízení na den 8. 1. 2003. Závěrem Městský soud v Brně uvedl, že podle jeho názoru nedošlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Úkony soudu nemohlo být toto právo stěžovatele porušeno, když soud zastavil řízení proti účastníkovi, který nebyl pasivně legitimován. Navíc soud uvedl, že stěžovatel se sice z jednání dne 12. 7. 2002 omluvil z důvodu pracovní neschopnosti, kterou však nikdy do spisu nedoložil. Městský soud v Brně proto navrhoval, aby Ústavní soud podaný návrh odmítl jako nedůvodný.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody, chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv zakotvených v Listině, Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Při posouzení ústavní stížnosti z pohledu práva na spravedlivý proces, jehož ochrany se stěžovatel domáhal, vycházel Ústavní soud především z následujících skutečností. Právní úpravou v zákoně č. 361/2000 Sb. došlo především k úpravě kompetencí jednotlivých správních orgánů ve věcích týkajících se přestupků za porušení pravidel silničního provozu. Do 31. 12. 2000 byla ve věci projednávání správních žalob proti rozhodnutím odvolacího správního orgánu pasivně legitimována Policie ČR, Správa Jihomoravského kraje, Krajský dopravní inspektorát. Dnem 1. 1. 2001 tato kompetence přešla na Ministerstvo dopravy a spojů. Pokud tedy stěžovatel podal správní žalobu až po 1. 1. 2001, Policie ČR nebyla pasivně legitimována jako účastník řízení o přezkoumání předmětného správního rozhodnutí. Dále Ústavní soud vycházel ze skutečnosti, že stěžovatel uplatnil u Městského soudu dvě žaloby, které napadaly identické rozhodnutí správního orgánu, první žaloba byla podána dne 7. 2. 2001 a směřovala proti Policii ČR, druhá žaloba pak byla podána dne 12. 2. 2001 a směřovala proti Ministerstvu dopravy a spojů. V této souvislosti Ústavní soud připomíná ustanovení §83 o.s.ř., které stanoví, že zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Ústavní soud rovněž přezkoumal podání stěžovatele ze dne 8. 7. 2002, z něhož Městský soud v Brně dovodil zpětvzetí návrhu, s čímž stěžovatel nesouhlasil a napadl tento závěr ústavní stížností. Stěžovatel v předmětném přípise na č.l. 25 a 26 spisu sp. zn. 39 C 23/2001 výslovně uvádí: "Z výše uvedených důvodů proto navrhuji a žádám, aby soud z úřední povinnosti jednal nadále s novým žalovaným a nejednal již s bývalým žalovaným - PČR." Vzhledem k tomu, že výše uvedenými důvody stěžovatel rozuměl právě změnu právní úpravy, jíž byly přeneseny kompetence z Policie ČR na Ministerstvo dopravy a spojů, a vzhledem k tomu, že u téhož soudu byla podána žaloba i vůči Ministerstvu dopravy a spojů, a dále vzhledem k tomu, že nemohou současně probíhat dvě řízení o přezkoumání téhož rozhodnutí, bylo možno podle názoru Ústavního soudu dovodit, že stěžovatel již dále netrvá na projednání žaloby vůči Policii ČR. Ústavní soud proto nepovažuje závěr (i přes jeho některé nepřesnosti), který přijal Městský soud v Brně na základě posouzení přípisu stěžovatele a na jehož základě pak usnesením řízení zastavil, za závěr, který by porušoval právo stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel v řízení, které probíhá pod sp. zn. 39 C 27/2001, může nadále uplatňovat své právo na soudní ochranu. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Městského soudu v Brně nedošlo k porušení označených ustanovení Listiny a Ústavy ČR.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2003
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu