ECLI:CZ:US:2003:3.US.701.02
sp. zn. III. ÚS 701/02
Usnesení
III. ÚS 701/02
Ústavní soud rozhodl dne 16. ledna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové, ve věci O. M., zastoupeného Mgr. K. A., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. srpna 2002, sp. zn. 7 Tdo 500/2002, Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 25. února 2002, sp. zn. 2 To 1047/2001, a rozsudku Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 5 T 135/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. srpna 2002, sp. zn. 7 Tdo 500/2002, a výše označených rozhodnutí soudu I. a II. stupně. Uvedl, že podle jeho přesvědčení v trestním řízení vedeném proti jeho osobě bylo zasaženo do práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 95 odst. 1 Ústavy, a to tím, že byla porušena zásada volného hodnocení důkazů. Poukázal na okolnosti, za nichž utrpěla poškozená zranění, na nedostatky ve zjištění a hodnocení hmotnosti jeho psů, jejich vzrůstu a charakteru, což vše považuje za podstatné skutečnosti k otázce zavinění, dále pak na znalecký posudek Dr. Z., který považuje za nesprávný. I když na vady poukazoval a domáhal se jeho doplnění či přezkoumání, nebylo mu vyhověno. Tyto skutečnosti uvedl v dovolání, které však bylo Nejvyšším soudem ČR z formálních hledisek odmítnuto.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pokud jde o ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo dne 8. srpna 2002 odmítnuto dovolání stěžovatele, porušení jeho práv, kterých se v návrhu dovolává, zjištěno nebylo. Nutno konstatovat, že navrhovatel ani v ústavní stížnosti sám neuvedl, v čem spatřuje zásah do práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 95 odst. 1 Ústavy, v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 7 Tdo 500/2002. Proto byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Návrh, napadající rozsudek soudu I. stupně a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. února 2002 byl podán po lhůtě k tomu stanovené, když podání dovolání a rozhodnutí o něm nelze považovat za vyčerpání procesního prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje. Dovolání bylo odmítnuto dle §265i odst. l písm. b) tr. řádu [§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2003