ECLI:CZ:US:2003:3.US.716.02
sp. zn. III. ÚS 716/02
Usnesení
III. ÚS 716/02
Ústavní soud rozhodl dne 27. února 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele D. P., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 17. října 2002, č. j. 1 Zn 261/2002 -15, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Policie ČR č. j. MRPM-347/PSt-TČ-2002, ze dne 12. září 2002. Uvedl, že podle jeho přesvědčení orgány činné v trestním řízení postupovaly v rozporu s ustanovením §2 odst. 3, 4 a 5 trestního řádu, jakož i s §157 a 158 trestního řádu - jeho trestní oznámení bylo odloženo a tak mu nebyla poskytnuta náležitá právní ochrana. Proto se cítí dotčen na právech, která jsou zaručena čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1, 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Postup i rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení byl v souladu s §2 odst. 5 a §158 odst. 1 trestního řádu, státní zástupce Státního zastupitelství Plzeň-město pak stížnost navrhovatele proti rozhodnutí Obvodního oddělení Policie ČR Plzeň-střed ze dne 12. září 2002 přezkoumal dle §147 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu, přičemž v odůvodnění usnesení ze dne 17. října 2002 se vypořádal se všemi námitkami ve stížnosti uplatněnými.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2003