ECLI:CZ:US:2003:3.US.740.02
sp. zn. III. ÚS 740/02
Usnesení
III. ÚS 740/02
Ústavní soud rozhodl dne 27. února 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci K. S., zastoupeného Mgr. B. Š., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2002, sp. zn. 3 To 80/02, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 80/02, jímž soud dne 18. října 2002 zamítl jeho stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 6. května 2002, sp. zn. 3 T 6/97. U jmenovaného soudu žádal o odklad výkonu trestu, který mu byl uložen v délce osmi a půl roku, přičemž soudy mu nevyhověly, když nevzaly zřetel na jeho zdravotní stav. Poukázal na obsah předložených znaleckých posudků, na závažnost chorob, kterými trpí, jakož i na následky, které mu realizací výkonu trestu hrozí, když se soudy opíraly pouze o lékařské zprávy odboru Zdravotnické služby Vězeňské služby ČR. Proto se rozhodnutími cítí dotčen v právech, zaručených čl. 8 odst. 2, čl. 31 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Soudy nepostupovaly v rozporu s §322 odst. 1 trestního řádu, když při svém rozhodnutí o zamítnutí žádosti odsouzeného o odklad výkonu trestu vycházely z lékařských zpráv o zdravotním stavu stěžovatele, vyžádaných soudem. Na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2002, které je zcela vyčerpávající, lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2003