ECLI:CZ:US:2003:3.US.750.02
sp. zn. III. ÚS 750/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jířího Muchy o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným M. B., zast. JUDr. L. P., advokátem, proti průtahům v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 ve věci sp. zn. Nt 5317/2002, při rozhodování o žádosti navrhovatele na propuštění z vazby, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 9. 12. 2002 brojí navrhovatel proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4, který projednává jeho žádost o propuštění z vazby a v této souvislosti si stěžuje na nečinnost označeného soudu, který není schopen o jeho žádosti rozhodnout v přiměřené době. V takovém postupu soudu (jeho nečinnosti) spatřuje porušení svého práva na urychlené rozhodnutí o zákonnosti jeho vazby podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen Úmluva), kdy uvedený postup se dostává i do rozporu s čl. 8 odst. 1, 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). V těchto souvislostech ve svém návrhu uvedl, že žádost o propuštění z vazby podal dne 10. 10. 2002 a adresoval ji Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Z informací získaných advokátem navrhovatele pak měla být uvedená žádost postoupena Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4 a po dalších dotazech obhájce navrhovatele stran projednání podané žádosti mu bylo sděleno Obvodním soudem pro Prahu 4 přípisem ze dne 21. 11. 2002, že žádost dosud tomuto soudu nebyla k rozhodnutí předložena. Poukázal i na to, že předmětná žádost byla doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 11. 10. 2002 a postoupena Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4, který takto o podané žádosti věděl. Takovým postupem pak dle názoru navrhovatele nebyl respektován požadavek urychleného (neprodleného) rozhodování o vazbě nejenom z hlediska trestního řádu (§73b odst. 3), ale ani z hlediska uváděných článků Úmluvy či Listiny. Má tedy zato, že s ohledem na uvedené měl Obvodní soud pro Prahu 4, jako soud věcně i místně příslušný o podané žádosti rozhodnout neprodleně a zabývat se jí ihned, bez vyčkání stanoviska příslušného státního zástupce. Protože přes uvedené nebylo o podané žádosti rozhodnuto soudem do dne podání návrhu (ústavní stížnosti) žádal, aby Ústavní soud přikázal soudu, aby o podané žádosti o propuštění z vazby na svobodu rozhodl nálezem, jímž by přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby v trestní věci navrhovatele ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto nálezu rozhodl o žádosti navrhovatele o propuštění z vazby ze dne 10. 10. 2002, doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 11. 10. 2002 a to tak, že se navrhovatel z vazby propouští.
Ústavní soud dále zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl usnesením ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. Nt 5317/2002 tak, že žádost navrhovatele podle §72 odst. 3 trestního řádu (dále jen tr.ř.) zamítl a současně nepřijal podle §73 odst. 1 písm. b) tr.ř. písemný slib navrhovatele a podle §73 odst. 1 písm. a) tr.ř. nepřijal nabídku převzetí záruky za další chování navrhovatele nabídnutou jeho matkou J. U. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v daném stavu řízení shledává důvodnost vazebních důvodů (§67 písm. a, c tr.ř.) a vysvětlil proč neuvěřil nabídnutému písemnému slibu či nabídce převzetí záruky. Proti uvedenému rozhodnutí podal navrhovatel stížnost o které rozhodoval Městský soud v Praze. Ten usnesením ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. 67 To 17/2003, napadené rozhodnutí zrušil (§149 odst. 1 písm. a) odst. 3 tr.ř.) a současně znovu rozhodl tak, že podle §73 odst. 1 písm. b) tr.ř. se přijímá písemný slib navrhovatele, jakož i nabídka převzetí záruky za další chování navrhovatele (obviněného) nabídnutá jeho matkou J. U. a se zřetelem k těmto skutečnostem podle §72 odst. 3 tr.ř. navrhovatele propustil z vazby na svobodu. K vzneseným námitkám stěžovatele, týkajícím se nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 4 resp. nedodržení pětidenní lhůty uvedené v §72 odst. 3 tr.ř., resp. nedodržení lhůty uvedené v §73b odst. 3 tr.ř. státním zástupcem, uvedl stížnostní soud, že je neshledává, pokud jde o Obvodní soud pro Prahu 4, důvodnými. To proto, že žádost navrhovatele o propuštění z vazby na svobodu byla soudu se stanoviskem státního zástupce předložena dne 5. 12. 2002 (stejně i u spoluobviněných) a soud rozhodoval dne 9. 12. 2002. V případě státní zástupkyně poukázal na to, že ve věci je stíháno 17 obviněných a státní zástupkyně (jak plyne z podání ze dne 2. 12. 2002) zpracovala aktuální kompletní kopii spisového materiálu. Poukázal i na to, že lhůty stanovené pro vyřízení věci jak státním zástupcům tak i soudům jsou pořádkové a pokud výjimečně nejsou dodrženy (např. i v důsledku doplňování skutečností rozhodných pro posouzení žádosti obviněného) nemá to za následek propuštění obviněného z vazby.
V doplněném návrhu (ústavní stížnosti), kterou Ústavní soud obdržel dne 30. 1. 2003 navrhovatel poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 67 To 17/2003, ze dne 16. 1. 2003, jímž byl propuštěn z vazby a uvedl, že za dané situace původně podaný návrh a jeho petit pozbyl smyslu. Přesto však návrh nevzal zpět s tím, že rozhodnutí o vazbě v jeho věci trpělo nedůvodnými průtahy a bez bližší argumentace má za to, že se takto jedná o otázku zásadního právního významu, neboť stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, když má za to, že obdobný postup soudů lze se značnou mírou pravděpodobnosti shledat i v jiných případech. Má za to, že v rámci odůvodnění ústavního nálezu o jeho návrhu by mělo být "přikročeno" k řešení naznačených otázek.
Po urgenci se k věci vyjádřil Obvodní soud pro Prahu 4, který uvedl (zejména stran lhůt), že v důsledku nepřesného a neúplného vyjádření Městského státního zastupitelství muselo být zjišťováno jeho stanovisko k žádosti navrhovatele o propuštění z vazby a teprve poté mohlo být rozhodováno, když i státní zastupitelství může v přípravném řízení takové žádosti vyhovět a nelze tak vynechat tuto instanci. Uvedl, že takto námitky navrhovatele pokládá za nedůvodné a upozornil na to, že navrhovatel byl již z vazby propuštěn usnesením Městského soudu v Praze, sp. zn. 67 To 17/2003, ze dne 16. 1. 2003.
Po zvážení argumentace vedené navrhovatelem i rozhodnutí obecných soudů a jejich postupu, který jim předcházel dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Samotné rozhodnutí Ústavního soudu se vždy musí odvíjet od náležitostí návrhu, které obsahuje §34 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. o ÚS). Podstatnou náležitostí takového návrhu je zejména i to, že z něj musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá (petit), přičemž Ústavní soud ve své již ustálené judikatuře uvedl, že není oprávněn rozhodovat nad rámec v návrhu označeného petitu. V předmětné věci, je v rámci podaného návrhu stěžovatelem žádáno, aby Obvodnímu soudu pro Prahu 4, jako orgánu rozhodujícímu o vazbě v jeho trestní věci přikázal, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení nálezu rozhodl o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby ze dne 10. 10. 2002 a to tak, že se stěžovatel z vazby propouští. Nelze v daných souvislostech přehlédnout, že navrhovatel byl již shora označeným rozhodnutím Městského soudu v Praze dne 16. 1. 2003 z vazby propuštěn. Za dané situace tak petit podaného návrhu reálně ztratil svůj smysl a důvody pro které byl návrh podán již zjevně neexistují. S ohledem na uvedené tak Ústavní soud není oprávněn se v důvodech tohoto rozhodnutí vyjadřovat k obecným otázkám týkajícím se lhůt, ve kterých má být ve vazebním řízení rozhodováno, případně v této souvislosti ke vztahům mezi státním zastupitelstvím a soudem. Rozhodujícím v posuzované věci je skutečnost, že po nepochybně soudy přijatých rozhodnutích nemá Ústavní soud prostor, aby rozhodl o navrhovatelem namítaných průtazích v předmětné věci, neboť ty již zjevně netrvají. K průtahům v řízení se totiž i Ústavní soud může vyjádřit (a ve věci rozhodnout) pouze v té fázi příslušného řízení, které ještě nebylo pravomocně skončeno. Jestliže tomu tak není a soud již v namítané věci rozhodl, nemůže přirozeně Ústavní soud nařídit soudu, aby ve věci rozhodl, případně mu zakázal pokračovat v eventuálních dalších průtazích v projednávané konkrétní věci. Lze si představit, že v uvedené věci soud i státní zastupitelství si mohly počínat pružněji a přesněji, v průběhu řízení před Ústavním soudem však byla obecnými soudy vydána konečná rozhodnutí, a proto návrh na zakázání pokračování v eventuálních průtazích se stal zjevně neopodstatněným.
S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zák. o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2003
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu