ECLI:CZ:US:2003:3.US.771.02
sp. zn. III. ÚS 771/02
Usnesení
III. ÚS 771/02
Ústavní soud rozhodl dne 22. května 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky E. K., zastoupené JUDr. M. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. září 2002 č. j. 30 Ca 14/2002-37 a rozhodnutí Okresního úřadu Svitavy, okresního pozemkového úřadu ze dne 18. prosince 2001 č. j. PÚ/R/53/01-Gl., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. září 2002 č. j. 30 Ca 14/2002-37 a rozhodnutí Okresního úřadu Svitavy, okresního pozemkového úřadu ze dne 18. prosince 2001, jimiž nebylo vyhověno jejímu nároku uplatněnému podle zákona č. 229/1991 Sb. Uvedla, že se domáhala svého vlastnického práva k ideálním částem označených nemovitostí, a proto se citovanými rozhodnutími cítí dotčena v právech, jež jsou zakotvena v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když nesouhlasí s hodnocením charakteru nemovitostí a tedy s tím, že se na ně zákon č. 229/1991 Sb. nevztahuje. Setrvala na tom, že předmětné pozemky neměly sloužit k výstavbě bytů, nýbrž k zemědělské výrobě, tedy tak, jak do roku 1956 byly také užívány, a poukázala na okolnosti a dobu výstavby domu čp. 1197, k jehož id. polovině restituční nárok uplatnila.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li shledán zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a rozhodnutí označeného okresního úřadu zásah do práva, kterého se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. V řízení o opravném prostředku stěžovatelky soud přezkoumal rozhodnutí správního orgánu a opodstatněně shledal, že ten postupoval v řízení o tvrzeném restitučním nároku, uplatněném dle zák. č. 229/1991 Sb., v souladu s provedenými a hodnocenými důkazy a s obsahem ustanovení §1 odst. 1 písm. b), c) citovaného zákona, který vymezuje charakter budov a pozemků, na něž se zákon vztahuje. Na podrobné a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2003