ECLI:CZ:US:2003:3.US.777.02
sp. zn. III. ÚS 777/02
Usnesení
III. ÚS 777/02
Ústavní soud rozhodl dne 27. února 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) L. V., 2) I. K. a 3) B. K., zastoupených JUDr. P. T., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. července 2002, sp. zn. 11 Co 288/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. července 2002, sp. zn. 11 Co 288/2002, s tím, že jej považují za rozhodnutí, které je v rozporu s čl. 11 a 12 Listiny základních práv a svobod, jakož i s Ústavou České republiky. Podle jejich přesvědčení odvolací soud vycházel z neúplného zjištění skutkového stavu, z nesprávného hodnocení důkazů provedených soudem I. stupně a z uvedených důvodů došlo k výraznému omezení jejich práva na bydlení a užívání předmětných prostor v nemovitosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a opodstatněně konstatoval, že soud I. stupně o žalobě vlastníka nemovitosti proti žalovaným, kteří ji užívají, rozhodl po zhodnocení všech provedených důkazů a v souladu s §123, §126 odst. 1 a §712 odst. 6 občanského zákona. Odůvodnění rozsudku je přiléhavé a vyčerpávající a lze proto na ně v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2003