ECLI:CZ:US:2003:3.US.784.02
sp. zn. III. ÚS 784/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti M., a.s., zastoupené JUDr. T. D., advokátem, proti postupu Finančního ředitelství v Hradci Králové, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala dne 23. 12. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 27. 12. 2002. Návrh směřoval proti postupu Finančního ředitelství v Hradci Králové, které svým sdělením ze dne 16. července 2002 a dále pak sdělením ze dne 8. října 2002 oznámilo stěžovatelce, že neověří neplatnost svého rozhodnutí č.j. 1005/130/1999-Šk ze dne 20. 9. 1999 pro namítaný důvod (nebylo použito správné úřední razítko se státním znakem). Stěžovatelka tvrdila, že odmítnutím ověření neplatnosti takového rozhodnutí došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z předloženého důkazního materiálu Ústavní soud zjistil, že Finanční úřad v Dobrušce dodatečným platebním výměrem č.j. 26667/98/254973/5645 ze dne 13. 11. 1998 doměřil stěžovatelce daň z přidané hodnoty. Finanční ředitelství v Hradci Králové rozhodnutím č.j.1005/130/1999-Šk ze dne 20. 9. 1999 zamítlo odvolání stěžovatelky. Dále stěžovatelky požádala o přezkoumání rozhodnutí odvolacího orgánu mimo odvolací řízení, Ministerstvo financí rozhodnutím č.j. 392/39638/2000 ze dne 31. 1. 2002 přezkoumání nepovolilo.
Ze sdělení Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2003 č.j. 192/150/2003 podaného k výzvě Ústavního soudu vyplynulo, že stěžovatelka napadla výše uvedené rozhodnutí odvolacího orgánu rovněž správní žalobou, avšak řízení bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 31 Ca 209/99 ze dne 13. 1. 2000 zastaveno z důvodu opožděného podání žaloby.
Stěžovatelka dále uvedla, že získala informace, na základě kterých se domnívá, že označené rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové je neplatné, protože nemá náležitosti rozhodnutí tak, jak jsou stanoveny zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o správě daní"). Nesplnění náležitostí rozhodnutí spočívá, podle názoru stěžovatelky, v tom, že na předmětném rozhodnutí je použit otisk úředního razítka se státním znakem, které svým průměrem neodpovídá průměru úředního kulatého razítka se státním znakem podle vyhlášky Ministerstva vnitra č. 435/1990 Sb. Stěžovatelka dne 21. 5. 2002 vyzvala Finanční ředitelství v Hradci Králové k ověření neplatnosti dotčeného rozhodnutí, stejnou výzvu opakovala ještě dne 11. 9. 2002. Finanční ředitelství v Hradci Králové sdělením ze dne 16. 7. 2002 a dále sdělením ze dne 8. 10. 2002 odmítlo ověřit neplatnost napadeného rozhodnutí. Stěžovatelka se však i nadále domnívá, že napadené rozhodnutí je z uvedeného důvodu neplatné a pokud Finanční ředitelství odmítlo ověřit jeho neplatnost, porušilo ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka proto žádala, aby Ústavní soud svým nálezem uložil Finančnímu ředitelství v Hradci Králové zahájit řízení o splnění podmínek osvědčení o neplatnosti předmětného rozhodnutí.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným přezkoumáváním podaného návrhu, je povinen posoudit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti. Při posuzování těchto náležitostí dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, a proto se jedná ve smyslu §75 odst. 1 citovaného zákona o ústavní stížnost nepřípustnou. Princip subsidiarity procesních prostředků v podobě podmínky přípustnosti ústavní stížnosti je v rozhodovací praxi Ústavního soudu vyjádřen stanoviskem, že ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci. Ústavní soud dále uvádí, že i když proti uvedenému sdělení Finančního ředitelství, že neověří podmínky neplatnosti předmětného rozhodnutí, není přípustný řádný opravný prostředek, na druhé straně takové sdělení není způsobilé zasáhnout do sféry ústavních práv či svobod. Přijetí výkladu, že uvedené sdělení finančního orgánu má povahu meritorního rozhodnutí o právech a povinnostech daňového subjektu, by ve svých důsledcích znamenalo, že se daňovému subjektu otevírá možnost nedbat o ochranu svých práv a nevyužít prostředků, které jsou určeny k jeho ochraně ve věcech vyměření (resp. doměření) daně, ale formou zcela specifického institutu de facto obejít veškeré lhůty a řádné procesní postupy. V předmětné věci lze navíc konstatovat, že sice z formálního pohledu se jeví, že stěžovatelka vyčerpala všechny prostředky k ochraně svého práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, avšak z věcného pohledu je zřejmé, že opožděným podáním žaloby proti předmětnému rozhodnutí Finančního ředitelství se stěžovatelka připravila sama o možnost meritorního soudního přezkumu tohoto rozhodnutí Finančního ředitelství, které mělo zasáhnout do sféry chráněných ústavních práv a svobod. Ústavní soud dospěl proto k závěru, že postupem Finančního ředitelství v Hradci Králové nedošlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.
Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2003