ECLI:CZ:US:2003:4.US.116.03
sp. zn. IV. ÚS 116/03
Usnesení
IV. ÚS 116/03
Ústavní soud rozhodl dne 23. září 2003 o ústavní stížnosti Mgr. D. K., zastoupené JUDr. V. B., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2000 čj. 2 Cmo 304/99-53 a usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 1998 čj. 18 Cm 108/94-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností předanou k poštovní přepravě dne 21. 2. 2003 se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že postupem Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 18 Cm 108/94 a postupem Vrchního soudu v Olomouci ve věci vedené pod sp. zn. 2 Cmo 304/99 byla porušena práva stěžovatelky zaručená v čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 90, čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a aby zrušil shora označená usnesení obecných soudů, kterými byl z důvodu zmeškání lhůty zamítnut její odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 9. 7. 1998 čj. 18 Cm 108/94-25.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Jak Ústavní soud zjistil z vyžádaného spisu Krajského obchodního soudu v Ostravě, sp. zn. 18 Cm 108/94, ústavní stížností napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo stěžovatelce doručeno dne 9. 11. 2000 (č.l. 55) a nabylo právní moci dne 7. 12. 2000. Jestliže tedy ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána až dne 21. 2. 2003, stalo se tak zcela zjevně po uplynutí uvedené lhůty 60 dnů.
Z vyžádaného soudního spisu rovněž vyplynulo, že stěžovatelka napadla usnesení Vrchního soudu v Olomouci dovoláním, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 11. 12. 2002 čj. 29 Odo 60/2002-98 odmítl pro nepřípustnost. Toto rozhodnutí bylo právní zástupkyni stěžovatelky doručeno dne 8. 1. 2003 a stěžovatelka zřejmě odvíjela šedesátidenní lhůtu k podání ústavní stížnosti od tohoto data. Tento postup však byl chybný. Ústavní soud sice ve svém Sdělení publikovaném dne 3. 2. 2003 pod č. 32/2003 Sb. uvedl, že šedesátidennní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (s výjimkou obnovy řízení) bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku a že lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Ústavní soud však zdůrazňuje, že toto pravidlo platí pouze v případech souběžného podání mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti, jak vyplývá z věty druhé Sdělení Ústavního soudu. V projednávaném případě však o takový souběh nešlo, a proto postup upravený ve Sdělení Ústavního soudu na stěžovatelčinu ústavní stížnost nedopadá.
Poněvadž byla ústavní stížnost podána opožděně, Ústavnímu soudu nezbylo než ji odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 23. září 2003
JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj