ECLI:CZ:US:2003:4.US.122.02
sp. zn. IV. ÚS 122/02
Usnesení
IV. ÚS 122/02
Ústavní soud rozhodl dne 17. února 2003 o ústavní stížnosti R. P., zastoupeného JUDr. A. F., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2001, čj. 2 To 107/2001-1664, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 22. 2. 2002 směřující proti shora označenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, kterým byl stěžovatel uznán vinným pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k §148 odst. 1, odst. 3 tr. zákona ve znění účinném do 31. 12. 1997 a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a k trestu zákazu podnikání v oboru obchodní činnosti s předmětem koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, zprostředkovatelské činnosti a reklamní činnosti pod dobu 5 let, stěžovatel tvrdí, že tímto rozsudkem byla porušena jeho práva zaručená v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a žádá , aby Ústavní soud napadený rozsudek zrušil.
Ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 2 T 11/2000, Ústavní soud zjistil, že proti shora označenému rozsudku stěžovatel podal dne 22. 2. 2002 dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, s obsahově totožnou argumentací jako v ústavní stížnosti (č.l. 1845), o kterém dosud nebylo rozhodnuto.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Ve smyslu Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, je ústavní stížnost v případě jejího souběhu s mimořádným opravným prostředkem, s výjimkou obnovy řízení, považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tak počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou obnovy řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku a bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
S ohledem na souběh podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti a vzhledem k výkladu přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb., Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., z důvodu její nepřípustnosti.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. února 2003
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj