ECLI:CZ:US:2003:4.US.125.03
sp. zn. IV. ÚS 125/03
Usnesení
IV. ÚS 125/03
Ústavní soud rozhodl dne 26. května 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2003, čj. 5 To 12/2003-25, a usnesení Okresního soudu v Teplicích, ze dne 12. 12. 2002, čj. 30 Nt 740/2002-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížností proti shora označeným usnesením obecných soudů, kterými byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu, stěžovatel tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho osobní svobody ústavně zaručené v čl. 8 odst. 2, 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto žádá, aby je Ústavní soud nálezem zrušil. Toto porušení spatřuje v tom, že státní zástupce rozhodl před uplynutím tříměsíční lhůty stanovené v §71 odst. 3 trestního řádu, což toto ustanovení nepřipouští. Stěžovatel uvádí, že byl usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. 8. 2002, čj. 30 Nt 170/2002-14, vzat do vazby, která započala dne 19. 8. 2002. Lhůta tří měsíců uplynula dne 19. 11. 2002 a v následujících pěti pracovních dnech, tj. od 20. 11. do 26. 11. 2002, měl státní zástupce vydat rozhodnutí o tom, že se obviněný (v řízení před Ústavním soudem stěžovatel) ponechává i nadále ve vazbě nebo že se propouští na svobodu. Státní zástupce rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě již dne 18. 11.2002, ve lhůtě od 20. - 26. 11. 2002 žádné rozhodnutí nevydal. Z odůvodnění ústavní stížností napadených usnesení vyplývá, že obecné soudy považují dřívější rozhodnutí státního zástupce za zákonné, s čímž stěžovatel nesouhlasí, zastává názor zcela opačný, odkazuje na rozdílnou dikci ustanovení §71 odst. 3 a 4 trestního řádu a má za to, že rozhodnutí podle odst. 3 citovaného ustanovení trestního řádu nemůže být učiněno ani dříve ani později, než ve lhůtě pěti pracovních dnů po uplynutí tříměsíční lhůty.
Ze spisů Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 30 Nt 170/2002 a sp. zn. 30 Nt 740/2002, Ústavní soud zjistil, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě usnesením čj. 1 Zt 570/2002-30 dne 18. 11. 2002. Ke stěžovatelově žádosti o propuštění z vazby odůvodněné tvrzením, že je držen ve vazbě protiprávně, neboť státní zástupce rozhodl o dalším trvání vazby dříve než po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v §71 odst. 3 trestního řádu, což je nepřípustné, Okresní soud v Teplicích a Krajský soud v Ústí nad Labem ústavní stížností napadenými usneseními stěžovatelovu žádost a následně podanou stížnost zamítly, zastávaje názor opačný, tedy s odůvodněním, že rozhodnutí o dalším trvání vazby učiněné dříve než po uplynutím tříměsíční lhůty není v rozporu s citovaným ustanovením trestního řádu a stěžovatel není držen ve vazbě v rozporu se zákonem.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručeného práva na osobní svobodu a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle čl. 8 odst. 2 Listiny nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Podle odst. 5 téhož článku Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem, jakož i z rozhodnutí soudu. Tyto ústavně akceptovatelné důvody omezení osobní svobody jednotlivce se vztahují i na vazbu. Její trvání je v přípravném řízením prodlužováno, a proto pod zákonnost vazby patří i právní režim jejího prodlužování ve lhůtách stanovených zákonem (§71 tr. řádu). K zákonnosti rozhodování státního zástupce ve lhůtě podle §71 odst. 3 tr. řádu ve znění účinném po 1. 1. 2002 se Ústavní soud vyjádřil již dříve, a to ve svém nálezu ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. I.ÚS 371/02, ve kterém vyložil, že "z dikce tohoto ustanovení vyplývá toliko maximální doba určená státnímu zástupci k rozhodování o dalším trvání vazby, kterou nelze překročit, není však možné z ní dovozovat, že předmětné rozhodnutí nelze učinit v přiměřené době ještě před vypršením zákonem stanovené doby tří měsíců". Od tohoto právního závěru se čtvrtý senát Ústavního soudu nemá důvodu odchylovat ani v projednávané věci.
Napadená usnesení obecných soudů se opírající o právní názor, který byl posouzen jako ústavně konformní, a protože stěžovatelova ústavně právní argumentace je vystavěna pouze a jenom na právním názoru, který je pouhým odlišným názorem od právního názoru obecných soudů neschopným posunout věc do ústavně právní roviny, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost z důvodu zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 26. května 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu