ECLI:CZ:US:2003:4.US.131.02
sp. zn. IV. ÚS 131/02
Usnesení
IV. ÚS 131/02
Ústavní soud rozhodl dne 18. září 2003 ve věci ústavní stížnosti A. H., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2001 sp. zn. 15 Ca 390/01 a rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2001 zn. 1356/01/ROPÚ/Mr/586 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 3. 2002 a předanou k poštovní přepravě 28. 2. 2002 domáhá se řádně zastoupený stěžovatel, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozhodnutí Okresního úřadu v ústí nad Labem a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, tak jak jsou shora označeny. Ústavní stížnost podrobně zdůvodnil, byť odůvodnění spíše než ústavní právní argumentaci obsahuje námitky, které již v přecházejícím řízení stěžovatel uvedl.
Ústavní soud vyžádal spis Krajského soudu v Ústí nad Labem 15 Ca 390/01, který byl Ústavnímu soudu dodán až 18. 8. 2003, neboť proti vpředu uvedenému rozsudku stěžovatel brojil i podáním, jež označil za dovolání a o němž nakonec rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením z 4. 3. 2003 tak, že návrh odmítl.
Z vyžádaného spisu zjistil Ústavní soud, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl stěžovateli doručen dne 28. 12. 2001. Není tedy se skutečností souladné tvrzení stěžovatele, že mu byl tento rozsudek doručen až 9. 1. 2002. Toho dne sice nabylo uvedené rozhodnutí právní moci, avšak to jen z toho důvodu, že teprve až 9. 1. 2002 došlo k jeho doručení Okresnímu úřadu v Ústí nad Labem.
Podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, odmítne soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh, jenž byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání. Ústavní stížnost lze podat podle §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, tedy v dané věci dnem doručení uvedeného rozsudku krajského soudu. Tato lhůta je zákonná a propadná a Ústavní soud, jsa vázán zákonem o Ústavním soudu (čl. 88 odst. 2 Ústavy), ji v žádném případně nemůže prodloužit či její zmeškání prominout.
V dané věci podal stěžovatel proti rozsudku, jehož zrušení se domáhá ústavní stížností, prostřednictvím svého právního zástupce - advokáta i dovolání. Toto dovolání, resp. toto podání stěžovatele za dovolání označené, však dovoláním v žádném případě nemohlo být, neboť proti pravomocným rozsudkům krajských soudů ve správním soudnictví v době, kdy bylo toto podání učiněno, dovolání přípustné vůbec nebylo. To neměl právní zástupce stěžovatele přehlédnout. Proto také Nejvyšší správní soud po předcházejícím váhání Nejvyššího soudu ČR a Vrchního soudu v Praze, jak má být vůbec s uvedeným podáním naloženo, tento návrh odmítl. Ježto dovolání v dané věci naprosto nepřicházelo v úvahu, nelze vycházet při posuzování včasnosti podané stížnosti ze sdělení Ústavního soudu tak, jak bylo publikováno pod č. 32/2003 Sb. Postup v tomto sdělení naznačený přichází totiž do úvahy jen v případech, kdy podání mimořádného opravného prostředku je možné.
Poněvadž byla ústavní stížnost podána právním zástupcem stěžovatele opožděně, nezbylo Ústavnímu soudu než ji odmítnout podle ustanovení zákona o Ústavním soud shora citovaných.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. září 2003
JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj