ECLI:CZ:US:2003:4.US.191.03
sp. zn. IV. ÚS 191/03
Usnesení
IV. ÚS 191/03
Ústavní soud ČR rozhodl dne 22. září 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti JUDr. I. K., zastoupeného JUDr. L. V., advokátem AK, proti opatření Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. D 745/2002, a ze dne 6. 2. 2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 1. 4. 2003 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil opatření Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. D 745/2002, kterým mu, jako pověřenému notáři, byla podle §175zb o.s.ř. odňata věc v řízení o dědictví po K. B. s odůvodněním, že i přes výzvu soudu stěžovatel odmítl odstranit vytýkané vady, čímž způsobil průtahy v dědickém řízení. Dále stěžovatel navrhl zrušit i opatření téhož soudu ze dne 6. 2. 2003 o pověření jiného notáře soudním komisařem k provedení úkonů v řízení o dědictví.
Stěžovatel, obdobně jako ve své ústavní stížnosti ve věci sp. zn. IV. ÚS 174/03, tvrdí, že faktickým opatřením v řízení o dědictví, tj. odnětím věci, byl porušen čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Uvedl, že jako notář - soudní komisař po pověření ze dne 2. 4. 2002 v dědické věci po K. B. bez průtahů provedl potřebná šetření, nařídil jednání ve věci samé dne 3. 7. 2002 a spis dne 12. 7. 2002 předal soudu s návrhem na vydání usnesení ve věci samé. V době od července do listopadu 2002 pak probíhala korespondence mezi ním a samosoudkyní dědického oddělení okresního soudu ohledně toho, zda slitky z drahých kovů, které vzniknou až po kremaci těla zůstavitele, patří či nepatří do aktiv dědictví. Stěžovatel je toho názoru, že slitky z drahých kovů se nesmějí v dědictví projednat. Soud musí vydat samostatné usnesení, jímž budou slitky z drahých kovů přikázány oprávněné osobě, a to nezávisle na usnesení, kterým se řízení o dědictví končí. Tento názor však okresní soud nesdílel, a proto mu věc odňal. Stěžovatel dále uvedl vlastní názory na platnou právní úpravu vztahu mezi notářem - soudním komisařem a samosoudcem v řízení o dědictví, a na právní úpravu dispozice se slitky z drahých kovů vzniklých po provedení kremace těla zůstavitele.
Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu Frýdek - Místek, sp. zn. D 745/2002, připojil vlastní spis sp. zn. IV. ÚS 174/03, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z týchž důvodů, jak jsou uvedeny v odůvodnění jeho usnesení ze dne 21. 8. 2003, čj. IV. ÚS 174/03-13.
Ústavní soud především neakceptoval stěžovatelovo tvrzení, že odnětí věci pověřenému notáři podle §175zb o.s.ř. představuje odnětí svému zákonnému soudci ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. Rozhodování každé věci příslušným (a tedy zákonným) soudem a soudcem je neopominutelnou podmínkou spravedlivého procesu, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce soudů. V dědickém řízení však vystupuje notář jako soudní komisař a jeho úkony se považují za úkony soudu. Není tudíž nositelem subjektivního veřejného práva zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny a z tohoto důvodu je jeho stížnost zjevně neopodstatněná. (K pojetí práva na zákonného soudce viz např. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24, nález č. 153).
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 22. září 2003
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu