ECLI:CZ:US:2003:4.US.225.03
sp. zn. IV. ÚS 225/03
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Stavebního bytového družstva S., zastoupeného Mgr. J. T., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2002, čj. 30 Cdo 1268/2002-98, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2001, čj. 5 Cmo 221/2001-59 a rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2000, čj. 2 Cm 91/97-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 4. 2003 se Stavební bytové družstvo STAVBAŘ, družstvo (dále jen "stěžovatel"), domáhalo, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2002, čj. 30 Cdo 1268/2002-98. Tímto rozsudkem bylo zamítnuto jeho dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2001, čj. 5 Cmo 221/2001-59, s odůvodněním, že k namítanému omylu odvolacího soudu při aplikaci práva nedošlo, neboť platná právní úprava obsažená v zákoně č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, resp. obsažená v zákoně č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, umožňuje vklad zástavního práva i k ideální části nemovitosti ve výlučném vlastnictví jediného vlastníka. Stěžovatel navrhl zrušit také uvedený potvrzující rozsudek odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2000, čj. 2 Cm 91/97-35. Posledně uvedeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatele o určení neplatnosti zástavní smlouvy, uzavřené mezi ním a právním předchůdcem vedlejšího účastníka C., a.s. se sídlem v Praze, týkající se jedné id. poloviny nemovitosti na specifikovaném pozemku v k.ú. H., k zajištění pohledávky žalovaného za společností R., spol. s r.o., ve výši 30,000.000,- Kč.
Stěžovatel tvrdí, že napadený rozsudek dovolacího soudu porušuje řadu jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), tím, že mu obecné soudy neposkytly ochranu před nezákonným rozhodnutím Katastrálního úřadu Praha - město, který v rozporu se zákonem vložil do katastru nemovitostí zástavu pro vedlejšího účastníka. V odůvodnění své stížnosti zrekapituloval dosavadní vývoj řízení ve věci a jeho výsledky, vyložil vlastní právní názor na posuzovanou věc, a zejména polemizoval s právním názorem dovolacího soudu, dle něhož k zajištění pohledávky zástavního věřitele zástavním právem je možné zastavit také jen ideální část nemovitosti ve vlastnictví jediného vlastníka. Stěžovatel dále tvrdil, že napadený rozsudek porušil i jeho právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť na jeho základě může být legálně zbaven vlastnického práva k zastavené věci.
Nejvyšší soud ČR, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho názoru stížnost není opodstatněná a odkázal na odůvodnění napadeného dovolacího rozsudku.
Ústavní soud poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právním posouzením jeho věci obecnými soudy. Z ústavněprávního hlediska pak jde především o posouzení, zda právní názor Nejvyššího soudu, s nímž stěžovatel nesouhlasí, tedy že platná právní úprava umožňuje vklad zástavního práva i k ideální části nemovitosti ve výlučném vlastnictví jediného vlastníka, představuje namítaný zásah do ústavních práv stěžovatele, tj. do práva na soudní ochranu a práva vlastnit majetek.Ústavní soud je toho názoru, že nikoliv. Věc stěžovatele byla posouzena v řádném dvouinstančním procesu, připuštěn byl i mimořádný opravný prostředek - dovolání, na jehož základě věc posoudil soud, jehož posláním je sjednocování a kontrola judikatury obecných soudů - tedy Nejvyšší soud ČR. V právních závěrech tohoto soudu neshledává Ústavní soud nic, co by opravňovalo jeho zásah, když, jak dal opakovaně najevo, není obecným soudům nadřízen a není ani vrcholem jejich soustavy. Ústavní stížnost je tak v podstatě jen nesouhlasem stěžovatele se závěry obecných soudů a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před nimi, a nevyplývá z ní nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny. Z uvedených důvodů jeví se Ústavnímu soudu tvrzení stěžovatele o porušení práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 a násl. Listiny, resp. v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jako zjevně neopodstatněné. Stejně tak Ústavní soud neshledal jakýkoliv zásah do práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny. Stěžovatelem v tomto směru uplatněnou argumentaci, tedy že na základě napadených rozsudků může být legálně zbaven vlastnického práva k zastavené věci, nelze považovat za seriozní argumentaci ústavněprávní, neboť funkce zástavy (tj. zajištění závazku) by při akceptaci takového výkladu pozbyla smyslu.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu
OPRAVNÉ USNESENÍ
Předseda čtvrtého senátu Ústavního soudu rozhodl ve věci ústavní stížnosti Stavebního bytového družstva S., zastoupeného Mgr. J. T., advokátem proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2002, čj. 30 Cdo 1268/2002-98, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2001, čj. 5 Cmo 221/2001-59 a rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2000, čj. 2 Cm 91/97-35, takto:
V záhlaví usnesení ze dne 24. října 2003 se jméno soudce JUDr. Vladimíra Čermáka nahrazuje jménem JUDr. Miloslava Výborného.
Odůvodnění:
Při vyhotovení čistopisu shora uvedeného usnesení Ústavního soudu došlo k písařské chybě a omylem bylo uvedeno složení IV. senátu tohoto soudu tak, jak platilo do 15.7.2003. Ze zápisu o jednání IV. senátu ze dne 24.10.2003 vyplývá, že o odmítnutí ústavní stížnosti rozhodoval senát složený z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové. Bylo proto nutné pochybení napravit postupem podle §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s ustanovením §164 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu