ECLI:CZ:US:2003:4.US.270.03
sp. zn. IV. ÚS 270/03
Usnesení
IV. ÚS 270/03
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. s. r. o. , zastoupené JUDr. PhDr. R. N., advokátem, proti jinému zásahu Finančního úřadu ve Strakonicích spočívajícím v opakování daňové kontroly, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 5. 2003 brojí proti postupu Finančního úřadu ve Strakonicích, který dne 31. 1. 2003 zahájil u stěžovatelky daňovou kontrolu k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období 1996, 1997, 1998 a 1999. Opakování daňové kontroly pak správce daně odůvodnil dodatečným zjištěním nových skutečností, které však stěžovatelce konkrétně nepředestřel, přičemž předmět daňové kontroly byl vymezen zcela shodně s tím, jak byl vymezen v dřívějších daňových kontrolách a týká se jen stejných otázek.
Proti opakování daňové kontroly vznesla stěžovatelka námitku, o které rozhodl Finanční úřad ve Strakonicích rozhodnutím ze dne 21. 2. 2003, č. j. 12899/03/105930/6950, tak, že námitce nevyhověl.
Stěžovatelka se domnívá, že postupem správce daně došlo k porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a vzhledem k tomu navrhla, aby Ústavní soud Finančnímu úřadu ve Strakonicích zakázal pokračovat v provádění daňové kontroly.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení §72 odst. 1, 2, 4 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu), lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost může být tedy před Ústavním soudem projednána a rozhodnuta až poté, co byly vyčerpány všechny ostatní zákonem stanovené prostředky k ochraně práv.
Dnem 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s.), který v ustanovení §82 až §87 upravuje nový druh řízení ve správním soudnictví, tzv. řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Žalobou podanou u místně příslušného správního soudu lze podle ust. §82 s. ř. s. napadnout postup orgánu veřejné moci, který spočívá v nezákonném zásahu do právní sféry jednotlivce.
Stěžovatelka proto před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práv před zásahem orgánu veřejné moci poskytuje. Tím nebyla naplněna jedna z podmínek meritorního projednání ústavní stížnosti, tedy podmínka přípustnosti ústavní stížnosti, jež je výrazem principu subsidiarity procesních prostředků k ochraně práva.
Ústavní soud neshledal ani důvod připuštění ústavní stížnosti podle ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť ústavní stížnost nesplňuje podmínku podstatného přesahu vlastního zájmu stěžovatelky.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2003
JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj