ECLI:CZ:US:2003:4.US.287.03
sp. zn. IV. ÚS 287/03
Usnesení
IV. ÚS 287/03
Ústavní soud rozhodl dne 2. července 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti ing. V. P., zastoupeného JUDr. J. Z., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2003, čj. 18 K 105/2000-226, jakož i postupu krajského soudu v této věci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví své ústavní stížnosti stěžovatel sice uvádí, že podává ústavní stížnost proti již citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, nicméně v petitu návrhu požaduje, aby Ústavní soud přikázal zrušit přezkumné řízení ze dne 12. 12. 2001 a zvláštní přezkumné jednání ze dne 24. 3. 2003 a nařídil odstranění vytýkaných nedostatků, jakož i průtahy do stanovené doby, a teprve pak nařídit ve věci přezkumné jednání.
Z obsahu spisu 18 K 105/2000 Krajského soudu v Ústí nad Labem Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 16. 11. 2001, čj. 18 K 105/2000-57, bylo nařízeno ústavní stížností napadené přezkumné jednání na den 12. 12. 2001. Proti tomuto usnesení, které stěžovateli bylo doručeno dne 19. 12. 2001, stěžovatel ústavní stížnost nepodal. Tuto ústavní stížnost stěžovatel sice podal proti napadenému usnesení krajského soudu, doručenému mu dne 21. 3. 2003, nicméně vzhledem k délce lhůty k podání ústavní stížnosti uvedené v ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., a k datu podání na poštu dne 21. 5. 2003 - opožděně, tj. teprve 62 dnů po doručení usnesení. Stěžovatelův problém je tedy v tom, že se v situaci, kdy prvé, již citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, z něhož pramenil další postup tohoto soudu, ústavní stížností nenapadl vůbec, zatímco proti napadenému usnesení tak učinil opožděně. Uvažováno z tohoto pohledu je tedy ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, neboť v rozporu s principem "každý nechť řádně střeží svá práva", usiluje dohnat, co měl již dávno učinit, a to navíc způsobem, kdy petit jeho ústavní stížnosti zjevně neodpovídá tomu, co je uvedeno v návětí ústavní stížností. K odstranění této vady Ústavní soud stěžovatele nevyzval, neboť takový úkon by byl stejně právně irelevantní.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. července 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu