ECLI:CZ:US:2003:4.US.386.03
sp. zn. IV. ÚS 386/03
Usnesení
IV. ÚS 386/03
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti T. Š., zastoupeného advokátem JUDr. P. H., advokátem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. května 2003, sp. zn. 37 Nt 107/2003, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2003, sp. zn. 44 To 318/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, 5 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Aniž by stěžovatel jakkoli brojil proti meritorním důvodům, na nichž jsou napadená usnesení založena, k porušení uvedených práv došlo dle jeho názoru tím, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. května 2003, sp. zn. 37 Nt 107/2003, jímž bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby, ve svém výroku poukazuje na "§67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu", což bylo v době jeho vydání neexistující ustanovení zákona. Stěžovatel se domnívá, že je tak omezen v osobní svobodě v rozporu s čl. 8 odst. 2, 5 Listiny, neboť toto omezení se neopírá o zákonný důvod. Ačkoliv Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. června 2003, sp. zn. 44 To 318/2003, rozhodnutí soudu prvého stupně zrušil a znovu rozhodl tak, že podle §68 odst. 1 z důvodu §67 písm. a), b), c) tr. řádu se stěžovatel (vedle dalšího obviněného) bere do vazby, má stěžovatel za to, že jím nemohlo dojít ke zhojení vady spočívající v tom, že v zákonné 24 hodinové lhůtě od podání návrhu státního zástupce nebyl vzat do vazby na základě zákonného důvodu. V této souvislosti stížnostní soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že se nejednalo o písařskou chybu, neboť takto bylo usnesení obvodního soudu vyhlášeno do protokolu. Proto se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z pohledu stěžovatelem namítaného pochybení a dospěl k závěru o její zjevné neopodstatněnosti. Je pravdou, že s účinností od 1. 1. 2002 došlo novelizací provedenou zák. č. 265/2001 Sb. ke změně zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), mimo jiné i ohledně původního ust. §67 odst. 1 písm. a), b), c), kdy v něm reprodukovaná zákonná dikce byla obsahově precizována a změněna co do svého označení na ust. §67 písm. a), b), c). Potud se Ústavní soud s tvrzením stěžovatele ztotožnil. Nicméně v intencích materiálního chápání ústavně zaručených práv a s přihlédnutím k jejich podstatě a smyslu nemohl současně nevidět, že tímto formálním, resp. administrativním pochybením nebylo zasaženo do jeho základních práv. V předmětném omylu soudu prvého stupně nelze podle přesvědčení Ústavního soudu shledat žádné prvky svévole, kterými by byl stěžovatel ve světle obsahového dosahu těchto ustanovení dotčen na svém právu zakotveném v čl. 8 odst. 2, 5, a tudíž ani v dalších ústavních právech vyjmenovaných v čl. 36 a násl. Listiny. Obsahově totiž byly - o čemž není sporu - zkoumány zcela jednoznačně kritéria umožňující podřazení pod ust. §67 písm. a), b), c) tr. řádu platného a účinného v době rozhodování o vazbě stěžovatele a v odůvodnění napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 jsou takto označená rovněž citována. Nadto ze spisu tamního soudu, sp. zn. 37 Nt 107/2003, se podává, že napadené usnesení tohoto soudu bylo vyhlášeno, přesněji jeho vyhlášení zaznamenáno do předtištěného "formuláře" (dochovaného z doby předchozí) a následně došlo k identickému přepisu takto zaznamenaného výroku do vlastního vyhotoveného rozhodnutí. Že z hlediska materiálního nebylo pochyb o tom, které ustanovení zákona bylo aplikováno, dosvědčuje i ta skutečnost, že ve své stížnosti do usnesení soudu I. stupně o jeho vzetí do vazby tuto námitku stěžovatel nikterak nevznesl.
K posouzení předložená výtka se tak jeví z pohledu ústavně zaručených základních práv jako zjevně neopodstatněná, a proto byla ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta, jak z výroku tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. září 2003
JUDr. Pavel Varvařovský , v.r.
předseda senátu