ECLI:CZ:US:2003:4.US.394.03
sp. zn. IV. ÚS 394/03
Usnesení
IV. ÚS 394/03
Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2003 ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti H. p. h., a.s., v likvidaci, zastoupené JUDr. T. P., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2003 čj. 14 Cmo 308/2002-340, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2002 čj. 54 Cm 103/2001-303, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu 22. 7. 2003 směřující proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Praze potvrzujícímu usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla vyslovena neplatnost usnesení přijatých mimořádnou valnou hromadou stěžovatele konanou dne 10. 1. 2001, stěžovatelka tvrdí porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a žádá, aby Ústavní soud napadená usnesení obecných soudců zrušil. V ústavní stížnosti rovněž uvádí, že usnesení Vrchního soudu v Praze napadla dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, avšak vzhledem k nejednotnému výkladu počátku běhu šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti podala z opatrnosti i ústavní stížnost.
Ústavní soud ověřil, že stěžovatelka podala dne 1. 9. 2003 proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Brně dovolání, které Nejvyšší soud ČR vede podle sp. zn. 29 Odo 790/2003, a dosud o něm nerozhodl (č.l. 7).
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Ze Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, plyne, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Také počátek běhu šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti bude počítán od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku a bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
S ohledem na souběh podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti a vzhledem k výkladu přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb. Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost považovat za předčasně podanou, a proto ji podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, odmítl z důvodu její nepřípustnosti.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. září 2003
JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj