ECLI:CZ:US:2003:4.US.412.01
sp. zn. IV. ÚS 412/01
Usnesení
IV. ÚS 412/01
Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2003 o ústavní stížnosti 1) M.H. a 2) O.Š., obou zastoupených JUDr. P.O., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2001, čj. 11 Cmo 37/2001-95, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 11. 2000, čj. 22 Cm 2310/98-77, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 9. 7. 2001 směřující proti shora označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, kterým byl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 11. 2000, čj. 22 Cm 2310/98-77, zamítající žalobu stěžovatelé v celém rozsahu, změněn co do částky 500 000,- Kč a potvrzen co do částky 3 900 000,- Kč, stěžovatelé tvrdí, že v důsledku nesprávného výkladu občansko právních předpisů hmotného i procesního charakteru soudy dospěly k nesprávným právním závěrům, čímž porušily právo stěžovatelů na spravedlivý proces, a proto žádají, aby Ústavní soud nálezem napadené rozsudky zrušil.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Přípisem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. 22 Cm 2310/98, byl Ústavní soud informován, že proti shora označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze stěžovatelé podali dovolání. Z obsahu dovolání, které si Ústavní soud vyžádal od právního zástupce stěžovatelů, Ústavní soud zjistil, že směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Praze v rozsahu výroku, jímž bylo potvrzeno zamítnutí žaloby co do částky 3 900 000,- Kč a proti výroku o nákladech řízení. Dovolání je evidováno Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. 29 Odo 565/2001 a dosud o něm nebylo rozhodnuto.
Ve smyslu Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, je ústavní stížnost v případě jejího souběhu s mimořádným opravným prostředkem s výjimkou obnovy řízení, považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tak počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou obnovy řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku a bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Vzhledem k výše uvedenému tedy Ústavnímu soudu nezbylo než podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. ústavní stížnost směřující jednak proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (3 900 000,- Kč s příslušenstvím) odmítnout s odkazem na výklad přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb., jednak proti měnícímu výroku rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (500 000,- Kč) z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, neboť proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu, ač přípustné, dovolání podáno nebylo.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. května 2003
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj