ECLI:CZ:US:2003:4.US.436.02
sp. zn. IV. ÚS 436/02
Usnesení
IV. ÚS 436/02
Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2003 o ústavní stížnosti Z. K., zastoupené JUDr. Z. J., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 20 Co 97/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 28. 6. 2002 směřující proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byl v napadeném výroku změněn rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 1999, čj. 41 C 402/93-91, stěžovatelka tvrdí, že v důsledku nesprávného výkladu právního předpisu soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, čímž porušil stěžovatelčino právo na soudní ochranu, jakož i ochranu jejího vlastnického práva, a proto žádá, aby Ústavní soud nálezem napadené rozhodnutí zrušil.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 41 C 402/93, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka napadla shora označený rozsudek Krajského soudu v Brně dovoláním, o kterém dosud nebylo rozhodnuto.
Ve smyslu Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, je ústavní stížnost v případě jejího souběhu s mimořádným opravným prostředkem s výjimkou obnovy řízení, považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tak počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou obnovy řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku a bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
S ohledem na souběh podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti a vzhledem k výkladu přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb., Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., z důvodu její nepřípustnosti.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. května 2003
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj