ECLI:CZ:US:2003:4.US.46.03
sp. zn. IV. ÚS 46/03
Usnesení
IV. ÚS 46/03
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti Greenpeace ČR, zastoupeného Ing. J. T., právně zastoupeného Mgr. V. V., advokátem na postup Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování České Budějovice, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že je právnickou osobou činnou v oblasti ochrany životního prostředí, přičemž jednou z jeho aktivit v této oblasti je i shromažďování informací o možném ohrožení životního prostředí a vyhodnocování jeho závažnosti. Jelikož se dověděl informace nasvědčující dle jeho názoru tomu, že byl v souvislosti s výstavbou jaderné elektrárny Temelín jím blíže popsaným jednáním v roce 1994 spáchán trestný čin, podal u Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování České Budějovice, trestní oznámení pro podezření z trestného činu obecného ohrožení. Označený orgán zahájil pod ČVS: OVCB-1418/2000 trestní řízení. Následně podané žádosti stěžovatele o nahlédnutí do trestního spisu ovšem nevyhověl.
Proto stěžovatel požádal dopisem ze dne 20. 11. 2002 Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích o stanovisko v předmětné věci, neboť má za to, že v případě deliktu ohrožovacího, jímž je uvedený trestný čin, je velmi obtížné jednoznačně vymezit subjekty poškozené vzniklým ohrožením a stanovit, komu tedy přináleží postavení poškozeného oprávněného ve smyslu §65 odst. 1 tr. řádu nahlížet do spisu. Přitom mezi osoby, jichž se vzniklé ohrožení bezprostředně týká a jímž by v případě havárie jaderné elektrárny vznikla újma na zdraví, majetku či životě, nepochybně patří i členové stěžovatele. Ten považuje vzniklé ohrožení za reálné a cítí se jím poškozen. Krajské státní zastupitelství nicméně stěžovateli sdělilo, že věc byla odložena a není tedy již důvod, aby do spisu nahlížel.
Stěžovatel se domnívá, že tímto postupem orgánů veřejné moci bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na včasné a úplné informace o životním prostředí zakotvené v čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Vzhledem k trvající nejistotě ohledně skutečného stavu mělo dojít i ke zpochybnění jeho práva na zdravé životní prostředí ve smyslu odst. 1 téhož článku Listiny. Postup Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích potom porušuje jeho právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu nebo jiného nezávislého orgánu, když se nezabývalo meritem žádosti či její oprávněností a pouze odkázalo na skutečnost, že daná věc již byla odložena.
Pro uvedené důvody stěžovatel alternativně navrhl, aby Ústavní soud nálezem přikázal (1.) Policii ČR, Službě kriminální policie a vyšetřování České Budějovice, nebo (2.) Krajskému státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích umožnit (resp. zajistit možnost) stěžovateli nahlédnout do spisové dokumentace vedené pod ČVS: OVCB 1418/2000.
K předmětné ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu vyjádřila Policie ČR, Okresní ředitelství, Služba kriminální policie a vyšetřování České Budějovice. Poukázala na korektnost svého postupu při vyšetřování a přílohou doložila fotokopii sdělení ze dne 24. 10. 2002, adresovaného právnímu zástupci stěžovatele, v němž je mimo jiné konstatováno, že s ohledem na jeho procesní postavení v daném řízení mu nebude umožněno nahlédnutí do spisu. S tímto stanoviskem se ztotožnilo rovněž Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích, které ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že má za to, že zástupcům stěžovatele bylo odmítnuto nahlédnutí do spisu ve shodě se zákonem.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z pohledu stěžovatelem namítaného pochybení a poté dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Přitom dbal svého ústavního postavení, jakož i hranic svých pravomocí, vědom si skutečnosti, že není součástí systému ostatních orgánů veřejné moci a není zpravidla oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodovací činnosti. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv.
Okruh subjektů, jimž je umožněno nahlížet do spisu v rámci trestního řízení je taxativně vymezen v ust. §65 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů [dále jen "tr. řád"]. Jsou jimi obviněný, poškozený, zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci. Totéž právo mají zákonní zástupci obviněného, poškozeného nebo zúčastněné osoby, jestliže tyto osoby jsou zbaveny způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jejich způsobilost k právním úkonům omezena. Jiné osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu, jen pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv. Stěžovatel jako oznamovatel trestného činu pod takto vymezený okruh subjektů nespadá. Pokud namítá, že se cítí být (jím tvrzeným) trestným činem poškozen, jedná se podle přesvědčení Ústavního soudu o natolik extenzivní výklad, který nelze v daných souvislostech akceptovat. Stěžovatel rozhodně není tím, komu bylo ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda (§43 odst. 1 tr. řádu), stejně tak k tomuto následku nedošlo ani u některého z jeho členů. Policejní orgány proto nepochybily, pokud mu neumožnily do spisu nahlédnout. Toto stanovisko zastává rovněž Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích a Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích, kterému ex lege v předmětné věci přísluší vykonávat dozor nad zákonností v přípravném řízení (§174 tr. řádu). K podnětu o přezkoumání postupu vyšetřovatele vyslovilo shodný názor ohledně oprávnění stěžovatele nahlédnout do spisu, když jeho výtkám v tomto směru nepřisvědčilo (č.l. 1167-8 spisu Policie ČR, Okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování České Budějovice, ČVS: OVCB-1418/2000).
Dovolávat se práva uvedeného v čl. 35 odst. 1, 2 Listiny není případné, jelikož tento článek z pohledu rozhodování, zda umožnit stěžovateli nahlédnout do trestního spisu či nikoliv, nemá v dané věci právní relevanci. Smysl a účel oprávnění zakotveného v ust. §65 odst. 1 tr. řádu je postaven na ochraně jiných zájmů a je zcela odlišný od práva obsaženého v citovaném článku Listiny, byť by i trestní spis mnohdy mohl obsahovat informace pod něj podřaditelné. V uvedeném ustanovení trestního řádu své bližší rozvedení toto ústavně zaručené základní právo rozhodně nenalézá (srov. i čl. 41 odst. 1 Listiny).
Jak je patrno z řečeného, porušení ústavních práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal. Proto ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. října 2003
JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.
předseda senátu