ECLI:CZ:US:2003:4.US.520.02
sp. zn. IV. ÚS 520/02
Usnesení
IV. ÚS 520/02
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti B. Š., zastoupeného M. Č., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. května 2001, čj. 1 T 35/2000-5148, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. března 2002, sp. zn. 9 To 130/01, a o návrhu na zrušení ust. §225 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., v platném znění, ve slově "přísnějšího", takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení, doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 7. 2002, se stěžovatel s odkazem na blíže rozvedené výhrady a od nich se odvíjejícím poukazem na porušení svých ústavně zaručených základních práv domáhal (1., 2.) zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Současně požadoval, aby (3.) Ústavní soud nálezem přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ve věci znovu jednal a rozhodl a (4.) uložil tamnímu soudu, aby stěžovateli nahradil náklady řízení před Ústavním soudem. Rovněž podal návrh na zrušení ust. §225 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., v platném znění, ve slově "přísnějšího".
Ústavní soud v souladu se svou povinností danou zákonem předtím, než přistoupil k vlastnímu věcnému posouzení předmětné ústavní stížnosti, přezkoumal formální (procesní) náležitosti podaného návrhu a v tomto směru učinil následující zjištění.
Jak je patrno ze spisu, vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 506/02, proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů podal stěžovatel již ústavní stížnost datovanou a podanou k poštovní přepravě dnem 19. 7. 2002 a doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 7. 2002. Tato je vedena pod výše uvedenou spisovou značkou.
Podle ust. §35 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), je návrh nepřípustný v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná. Podle ustanovení §27 odst. 2 zákona je řízení zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu. Z uvedeného je zřejmé, že řízení o ústavní stížnosti proti v záhlaví citovaným rozsudkům bylo zahájeno již dnem 22. 7. 2002, pročež je nutno přijmout závěr, že nyní posuzovaná ústavní stížnost je v tomto rozsahu věcného projednání nezpůsobilá pro překážku litispendence (věci zahájené).
Jelikož v dané věci nastala situace předpokládaná ust. §35 odst. 2 zákona, Ústavní soud ústavní stížnost ve vztahu k návrhovému žádání pod bodem 1. a 2. pro nepřípustnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona].
Pokud se stěžovatel dále domáhal uložení zmíněné povinnosti obecnému soudu (ad 3.), odhlédnuto již od toho, že bez vyhovění návrhu v části 1. a 2. by postrádalo jakoukoliv logiku, Ústavní soud není k projednání takového návrhu příslušný, a proto byl odmítnut dle ust. §43 odst. 1 písm. d) zákona. Je třeba v této souvislosti poukázat na to, že Ústavní soud je jakožto orgán veřejné moci a coby orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) povinen při své činnosti respektovat též jednu ze základních zásad právního státu, jíž je uplatňování státní moci jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). V dané věci, s ohledem na návrhové žádání stěžovatele (jím předestřený petit), je z hlediska kompetenčního určující ust. §82 odst. 3 písm. a) a b) zákona, dle něhož, bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Domáhá-li se tedy stěžovatel v rámci svého návrhu mj. vydání rozhodnutí, jímž by Ústavní soud uložil povinnost směřující k plnění ("přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ve věci znovu jednal a rozhodl"), je nutno konstatovat, že se v daném případě jedná o návrh, resp. takovým způsobem formulovaný petit, který Ústavní soud nemůže při své rozhodovací činnosti reflektovat, tj. k vydání jemu korespondujícího rozhodnutí, jak vyplývá z toho, co bylo uvedeno, není oprávněn (Ústavní soud může výrokem svého rozhodnutí uložit, kromě zákazu v pokračování porušování práva a svobody, toliko již zmíněnou povinnost obnovit stav před porušením ústavně zaručeného základního práva nebo svobody, pokud k němu došlo). Nadto je třeba zdůraznit, že výrok ve smyslu citovaného §82 odst. 2 písm. b) zákona by Ústavní soud mohl vydat pouze tehdy, jestliže by porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, jak jej napadá stěžovatel.
Náklady řízení (ad 4.) stěžovateli Ústavní soud nepřiznal, neboť nebyly splněny předpoklady k tomu nezbytné (§62 odst. 4 zákona).
Pokud se jedná o spojený návrh požadující zrušení ust. §225 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., v platném znění, ve slově "přísnějšího", tento Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. b) zákona odmítl a limine, neboť v tomto směru sdílí osud ústavní stížnosti (srov. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 101/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 4, č. 22).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2003
JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.
předseda senátu