ECLI:CZ:US:2003:4.US.551.99
sp. zn. IV. ÚS 551/99
Usnesení
IV. ÚS 551/99
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti JUDr. T. A.S., zastoupeného JUDr. H. D., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 12 Co 203/99, jímž bylo potvrzen rozsudek Okresního soudu v Plzni ze dne 18. 9. 1998, sp. zn. 19 C 168/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadl, z důvodů v ní rozvedených, shora označené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, proti němuž současně podal dovolání. Krajský soud totiž ve výroku svého potvrzujícího rozsudku - napadeného ústavní stížností - zároveň rozhodl tak, že návrhu stěžovatele na připuštění dovolání nevyhověl, neboť nepovažoval rozhodnutí po právní stránce za věc zásadního významu dosud judikaturou neřešenou.
Ústavní soud, v souladu se svou dřívější praxí aplikovanou do vydání Sdělení Ústavního soudu, publikovaného pod č. 32/2003 Sb., vyčkával rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání. Ze spisu Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. 19 C 168/97, který byl Ústavnímu soudu předložen 16. 5. 2003, bylo nyní zjištěno, že dovolací řízení bylo usnesením Okresního soudu Plzeň - město, čj. 19 C 168/97-191, ze dne 3. 1. 2003, zastaveno, neboť stěžovatel ve lhůtě mu k tomu soudem určené nezaplatil soudní poplatek z dovolání (§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Za tohoto stavu, kdy stěžovatel svým vlastním postupem způsobil, že dovolací řízení bylo zastaveno, aniž se dovolací soud mohl stěžovatelem podaným dovoláním zabývat, nutno učinit závěr, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a ústavní stížnost proto musela být jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2003
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj