ECLI:CZ:US:2003:4.US.554.02
sp. zn. IV. ÚS 554/02
Usnesení
IV. ÚS 554/02
Ústavní soud ČR rozhodl dne 17. září 2003 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. R., zastoupeného JUDr. J. N., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 12 Co 261/2002, a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 6. 12. 2001, čj. 17 Nc 95/98-261-22 P a Nc 308/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 8. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 12 Co 261/2002, a rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 6. 12. 2001, čj. 17 Nc 95/98-261 - 22 P a Nc 308/2000, jimiž v řízení o úpravu práv a povinností rodičů k nezletilému a omezení rodičovské zodpovědnosti matky, byl mj. nezletilý J. R. svěřen do výchovy a výživy matky a otci stanovena vyživovací povinnost. Současně stěžovatel požádal, aby ve smyslu §83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), soudce zpravodaj rozhodl, že náklady na jeho zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem zcela zaplatí stát, neboť je, jak uvedl, svým téměř ročním vězněním totálně zdevastován, kterýžto stav byl způsoben úmyslně pracovníky resortu ministerstva spravedlnosti.
Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozsudky byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 14, čl. 6 a čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a své tvrzení doplnil podrobnější argumentací.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. 17 Nc 95/98, z něhož zjistil, že návrhy doručenými tomuto dne 18. 9. 2002 stěžovatel podal žalobu na obnovu řízení ve věci sp. zn. 22 P a Nc 308/2000 - 17 Nc 95/98 a současně v téže věci i žalobu pro zmatečnost.
Po opětovném přezkoumání splnění podmínek řízení před Ústavnímu soudem dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel využil mimořádného opravného prostředku, tj. žaloby pro zmatečnost, o němž dosud nebylo rozhodnuto. K této problematice plénum Ústavního soudu, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, který byl publikován jako sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., dle něhož v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti, je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 zákona, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Uvedený postup Ústavního soudu se však nevztahuje na obnovu řízení.
Na základě výše uvedených skutečností proto soudce zpravodaj dospěl k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto ji podle §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2003
JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj