ECLI:CZ:US:2003:4.US.568.01
sp. zn. IV. ÚS 568/01
Usnesení
IV. ÚS 568/01
Ústavní soud rozhodl dne 23. května 2003 o ústavní stížnosti města P., zastoupeného JUDr. T.M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2001, čj. 29 Co 195/2001-201, a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 11. 2000, čj. 11 C 77/2000-151, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 25. 9. 2001 směřující proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Příbrami, stěžovatel tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 81 a 90 Ústavy ČR, a proto žádá, aby Ústavní soud nálezem napadená rozhodnutí zrušil.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že současně s ústavní stížností podal též dovolání k Nejvyššímu soudu. Dotazem u Nejvyššího soudu Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatele je evidováno pod sp. zn. 25 Cdo 1836/2001 a dosud o něm nebylo rozhodnuto.
Ve smyslu Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, je ústavní stížnost v případě jejího souběhu s mimořádným opravným prostředkem s výjimkou obnovy řízení, považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tak počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou obnovy řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku a bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
S ohledem na souběh podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti a vzhledem k výkladu přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb., Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., z důvodu její nepřípustnosti.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 23. května 2003
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj