ECLI:CZ:US:2003:4.US.6.03
sp. zn. IV. ÚS 6/03
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. V. Z., advokátem, směřující proti rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Šumperku ze dne 4. listopadu 2002, sp. zn. Zn 7629/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 6. ledna 2003 obdržel Ústavní soud ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), kterou se stěžovatel domáhal zrušení napadeného rozhodnutí státního zastupitelství, jímž byla zamítnuta jeho stížnost do usnesení policejního orgánu Vězeňské služby ČR, Věznice Mírov, ze dne 25. září 2002, č.j. 6/2002/12-PP-V. Tímto usnesením bylo rozhodnuto o odložení trestního oznámení, které podal stěžovatel pro podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele příslušníky Vězeňské služby ČR, Věznice Mírov.
V uvedeném postupu shledal stěžovatel zásah do svých práv zaručených v čl. 7 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v čl. 80 Ústavy ČR. K zásahu do práva zaručeného v čl. 7 Listiny mělo dojít neadekvátním zásahem vězeňské služby proti jeho osobě. Následkem zákroku byla řada zranění, jejichž rozsah a charakter vyvrací tvrzení dozorců o potřebě zajištění pořádku v cele. Zásah do práva zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny měl spočívat v porušení zásad legality a oficiality, neboť státní zástupce nepřistupoval k věci nestranně a důkazům stěžovatele byl přikládán menší význam než tvrzením příslušníků vězeňské služby. Nebyly provedeny všechny důkazy a o výsledku tak existují důvodné pochybnosti. Nebyla rovněž provedena rekonstrukce, která by potvrdila tvrzení stěžovatele.
K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník - Okresní státní zastupitelství v Šumperku prostřednictvím příslušného státního zástupce. Ten plně odkázal na napadené rozhodnutí.
Po seznámení se s předloženými podklady dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že svým postupem státní zástupce nedostál svým zákonným povinnostem, neboť neshledal stěžovatelem tvrzená porušení zákona. Pokud stěžovatel zastává názor, že jednání jiných subjektů vůči němu bylo trestným činem, a že nebyl napadeným rozhodnutím přesvědčen o řádném prověření jeho stížnosti, pak nezbývá, než takové tvrzení stěžovatele hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry orgánu činného v trestním řízení. Je věcí orgánů činných v trestním řízení, aby jako orgány veřejné moci posoudily, zda jsou či nejsou splněny podmínky stanovené Listinou, podle jejíhož čl. 8 odst. 2 nikdo nesmí být stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který zákon stanoví (tedy za podmínek stanovených zákonem č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů). Pokud se stěžovatel domníval, že uvedeným postupem bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, nelze než konstatovat, že taková interpretace Listiny neobstojí.
Ústavní soud neshledal, že by postupem orgánu činného v trestním řízení, pokud jde o tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listiny toto právo Listinou zaručeno a jak bylo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo, neboť žádnému subjektu nepřísluší právo na trestní stíhání někoho jiného. Ústavní soud neshledal důvody odchýlit se od svého ustáleného názoru na povahu trestního oznámení a rozhodnutí o něm.
Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 31. ledna 2003
JUDr. Pavel Varvařovskýpředseda senátu