ECLI:CZ:US:2003:4.US.62.03
sp. zn. IV. ÚS 62/03
Usnesení
IV. ÚS 62/03
Ústavní soud rozhodl dne 22. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci návrhu ing. K. B., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem 1) na zrušení ustanovení §121 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, 2) na změnu ustanovení §20 odst. 7 zákona č. 104/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, 3) o vyslovení neplatnosti voleb do zastupitelstva hl. města Prahy konaných ve dnech 1. a 2. 11. 2002, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 1. 2003 domáhá se navrhovatel, řádně zastoupený advokátem, aby Ústavní soud nálezem:
1) zrušil ustanovení §121 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze,
2) změnil ustanovení §20 odst. 7 zákona č. 104/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů,
3) vyslovil neplatnost voleb do zastupitelstva hl. města Prahy konaných ve dnech 1. a 2. 11. 2002.
Navrhovatel uvedl, že při volbách do krajského zastupitelstva v hl. městě Praze v listopadu 2000 bylo zabráněno volné soutěži politických stran, tím že se volby nekonaly, což považuje za takové narušení ústavního pořádku, že je jím odůvodněno vyslovení neplatnosti voleb konaných 1. a 2. 11. 2002. Navrhovatel dále zopakoval řadu důvodů, které zřetelně postrádají ústavně právní argumentaci a v závěru svého návrhu vyslovil názor, že jeho ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy navrhovatele, takže by Ústavní soud měl aplikovat ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění.
Ústavní soud vyžádal, vycházeje z toho, že navrhovatel předložil - tak jak mu zákon o Ústavním soudu ukládá - i kopii rozhodnutí Městského soudu v Praze 14 Nc 2510/2002 ze dne 27. 11. 2002, spis tohoto obecného soudu, a to i když navrhovatel zrušení citovaného usnesení nenavrhl.
Z tohoto spisu zjistil Ústavní soud, že návrh na neplatnost voleb konaných do zastupitelstva hl. m. Prahy ve dnech 1. a 2. 11. 2220 podal navrhovatel u příslušného soudu dne 13. 11. 2002; poté, kdy k výzvě soudu opravil vady svého podání a kdy si soud vyžádal i vyjádření dalšího účastníka, rozhodl soud v souladu s občanským soudním řádem tak, že návrh shora uvedeným usnesením zamítl, aniž by přiznal účastníkům řízení návrh na náhradu nákladů řízení.
K jednotlivým částem podaného návrhu Ústavní soud uvádí:
1) K vyslovení toho, že navrhovatelem napadené volby jsou neplatné, není Ústavní soud naprosto povolán. Usnesení obecného soudu, který o této věci rozhodoval, navrhovatelem napadeno nebylo a návrh k Ústavnímu soudu podaný je v této věci návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Navíc Ústavní soud nepřehlédl, že řízení před Městským soudem v Praze proběhlo bezchybně a usnesení Městského soudu v Praze nelze ničeho vytýkat.
2) Stejně nepříslušný je Ústavní soud ve vztahu k požadavku navrhovatele, aby nálezem Ústavního soudu byl změněn zákon č. 104/2001 Sb. Ústavní soud není součástí moci zákonodárné, nesmí tuto moc suplovat a je s podivem, že právně zastoupený navrhovatel žádá, aby Ústavní soud postupoval v rozporu s těmi nejzákladnějšími principy právního státu a ústavnosti.
3) Pokud jde o návrh na zrušení §121 zákona č. 131/2000 Sb., sdílí při odmítnutí návrhu v ostatních částech podle ustálené judikatury Ústavního soudu jeho osud, když navíc v ostatních částech je návrh natolik vadný, že je možno považovat návrh v prvé části i za návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Nemohl proto Ústavní soud než odmítnout podaný návrh podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. d), c) zákona o Ústavním soudu.
Pokud navrhovatel domáhá se použití §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavní soudu, jde o požadavek zcela nepřípustný. Uvedené ustanovení je totiž aplikovatelné jen v případech (výjimečných), kdy jinak z hlediska §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pro nevyčerpání procesních prostředků k ochraně práv nepřípustná ústavní stížnost je Ústavním soudem projednatelná. V dané věci naprosto se nejedná o ústavní stížnost nepřípustnou, ale o podání zcela se vymykající možnosti ústavního přezkumu.
Ústavní soud považuje za nezbytné připomenout v této věci, že povinná účast advokáta při podávání ústavních stížností není bezúčelná. Jejím smyslem má být nejen omezovat zbytečná podání Ústavnímu soudu adresovaná, ale chránit i občany, kteří se na Ústavní soud s návrhy obracejí před zbytečnými výdaji v souvislosti s takovými návrhy vynaloženými. Je povinností kvalifikovaného právního zástupce, aby v tomto směru navrhovatele - žadatele o právní pomoc ještě před podáním návrhu k Ústavnímu soudu poučil, a tím i v jeho právech chránil. Je to nejen povinnost etická a stavovská, ale i právní, když podle ustanovení §16 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, je sice advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, není však těmito pokyny vázán, jsou-li v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem. O tom všem je advokát povinen klienta přiměřeně poučit; advokát je povinen vykonávat advokacii svědomitě. Kvalita návrhu, který byl v této věci Ústavnímu soudu podán, nenasvědčuje tomu, že by právní zástupce navrhovatele dostál svým povinnostem. To zajisté nelze vyčítat navrhovateli samotnému, neboť bylo na jeho zástupci, aby postupoval v souladu se zákonem, jehož znalcem má být.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 22. září 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu