ECLI:CZ:US:2003:4.US.620.02
sp. zn. IV. ÚS 620/02
Usnesení
IV. ÚS 620/02
Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2003 o ústavní stížnosti M. D., zastoupené JUDr. O. S., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 1 Cao 61/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti ze dne 20. 9. 2002 směřující proti shora označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2002, čj. 26 Ca 102/2001-27, ve věci přiznání plného invalidního důchodu, stěžovatelka tvrdí porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 30 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. V ústavní stížnosti rovněž uvádí, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze napadla dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR.
Ústavní soud ověřil, že stěžovatelka podala dovolání proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze a že o tomto dovolání Nejvyšší soud ČR dosud nerozhodl (č.l. 6).
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Ze Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, plyne, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Také počátek běhu šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti bude počítán od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že projednávaná ústavní stížnost byla podána před vydáním Sdělení č. 32/2003 Sb., Ústavní soud posuzoval použitelnost svého sdělení s ohledem na princip předvídatelnosti, neboť stěžovatelka s ohledem na dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu podala v dobré víře současně s ústavní stížností i dovolání a nemohla následný vývoj názorů tohoto soudu vyjádřený ve Sdělení č. 32/2003 Sb. předvídat. Ústavní soud má však za to, že v daném případě lze pravidla svého rozhodování obsažená ve sdělení použít, a to vzhledem k tomu, že ústavní práva stěžovatelky nejsou tímto postupem nikterak dotčena. Nejvyšší soud ČR o jejím dovolání dosud nerozhodl, a stěžovatelka proto bude případně moci v budoucnu napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale i rozhodnutí obecných soudů mu předcházející.
S ohledem na souběh podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti a vzhledem k výkladu přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb. Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost považovat za předčasně podanou, když důvody pro postup ve smyslu ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu neshledal, a proto ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, odmítl z důvodu její nepřípustnosti.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. září 2003
JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj