ECLI:CZ:US:2003:4.US.638.02
sp. zn. IV. ÚS 638/02
Usnesení
IV. ÚS 638/02
Ústavní soud ČR rozhodl dne 22. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti nezl. F. Z., zastoupeného zákonnými zástupci D. Z. a ing. I. Z., právně zastoupených JUDr. E. K., advokátkou, proti rozhodnutí Hlavního města Prahy - městského hygienika, čj. 2400/14/01/PO1-VP/MUDr. B., ze dne 4.6.2002 a souvisejícího rozhodnutí Hygienika hlavního města Prahy, čj. ODO-38/1111/203/02, ze dne 1.8.2002, spojeného s návrhem na zrušení ust. §45 až 52 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Navrhovatel se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 1.10.2002, domáhal zrušení rozhodnutí Hlavního města Prahy - městského hygienika, čj. 2400/14/01/PO1-VP/MUDr. B., ze dne 4.6.2002 a souvisejícího rozhodnutí Hygienika hlavního města Prahy, čj. ODO-38/1111/203/02, ze dne 1.8.2002. Ústavní stížnost byla spojena s návrhem na zrušení ust. §45 až 52 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem. Podle stěžovatele napadenými rozhodnutími Hlavního města Prahy - Městského hygienika čj. 2400/14/01/PO1-VP/MUDr. B., ze dne 4.6.2002 a souvisejícího rozhodnutí Hygienika hlavního města Prahy čj. ODO-38/1111/203/02, ze dne 1.8.2002, bylo zasaženo do jeho základních práv daných čl. 1 , 2, 5 a 6 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (č. 96/2001 Sb.m.s.) a do základních práv daných mu čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Protože k tvrzenému zásahu do uvedených základních práv mělo dojít aplikací ust. §45 až 52 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, navrhoval současně, aby Ústavní soud zrušil podle §64 odst. 1 písmeno d) a odst. 2 písmeno d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") uvedené právní předpisy.
Ve smyslu §35 a §75 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu ust. §75 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Podle ustanovení §46 odst. 1 citovaného zákona je fyzická osoba povinna se podrobit očkování v případech upravených prováděcím předpisem, kterým je vyhláška č. 439/2000 Sb. Podle odst. 3 citovaného ustanovení, zjistí-li orgán veřejného zdraví, příslušný podle místa, kde se zdržuje nezletilá fyzická osoba, že se tato osoba nepodrobila očkování nebo vyšetření podle odst. 2, stanoví jí rozhodnutím zdravotnické zařízení, které očkování provede. Odvolání proti rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví nemá odkladný účinek.
Je tedy zřejmé, že v podobných věcech vydává orgán ochrany veřejného zdraví rozhodnutí, které má ve smyslu §94 zákona č. 258/2000 Sb. charakter správního rozhodnutí podle zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu.
Ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovatel napadl rozhodnutí Hygienika hlavního města Prahy, čj. ODO-38/1111/203/02, ze dne 1.8.2002, jako orgánu I. stupně, odvoláním, o kterém rozhodl, jako odvolací orgán, Hlavní město Praha - Městský hygienik dne 4.6.2002, rozhodnutím čj. 2400/14/01/PO1-VP/MUDr. B. tak, že rozhodnutí orgánu I. stupně potvrdil.
V době vydání napadeného rozhodnutí bylo možno podat proti rozhodnutí správního orgánu správní žalobu podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského osudního řádu, v tehdejším znění (dnes je taková žaloba možná podle §65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního). Stěžovatel nevyužil této možnosti a napadl rozhodnutí Hlavního města Prahy - Městského hygienika, čj. 2400/14/01/PO1-VP/MUDr. B., ze dne 4.6.2002 přímo ústavní stížností. Za těchto okolností dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ústavní soud ovšem naplnění uvedené podmínky v projednávaném případě nezjistil.
S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako nepřípustnou odmítnout.
K návrhu na zrušení ustanovení §45 až 52 zákona č. 258/2002 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu §74 tohoto zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění, protože nejsou ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni, nemají.
Ústavní soud proto návrh na zrušení ust. §45 až 52 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, podle §43 odst. 2 písm. b) z důvodů dle §43 odst. 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu, odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 22. září 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu