ECLI:CZ:US:2003:4.US.647.02
sp. zn. IV. ÚS 647/02
Nález
Nález Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 16. června 2003 sp. zn. IV. ÚS 647/02 ve věci ústavní stížnosti J. B. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 10. 7. 2002 sp. zn. 30 Ca 86/2002, jímž bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě zastaveno řízení o stěžovatelově správní žalobě.
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 7. 2002 č. j. 30 Ca 86/2002-15 se zrušuje.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti napadenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatel uvádí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jeho základních ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to konkrétně tím, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla zaslána pouze stěžovateli, nikoli však také jeho právnímu zástupci.
Krajský soud v Hradci Králové odkázal ve svém přípise ze dne 29. 5. 2003 na odůvodnění napadeného usnesení.
Vedlejší účastník Krajský úřad Královéhradeckého kraje ve svém dopise z 19. 5. 2003 uvedl, že se necítí oprávněn se v daném jakýmkoli způsobem vyjadřovat.
Z obsahu spisu sp. zn. 30 Ca 86/2002 Krajského soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal u tohoto soudu žalobu o přezkoumání pravomocného správního rozhodnutí vedlejšího účastníka. Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením řízení podle ustanovení §9 odst. 1 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil, když z dokladu o doručení zjistil, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla stěžovateli doručena dne 20. 6. 2002 a že soudní poplatek byl zaplacen až 3. 7. 2002, tedy po marném uplynutí 8 denní lhůty. V tomto svém usnesení krajský soud nevzal vůbec v úvahu ustanovení §49 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. V případech, kdy účastník má v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu. Nedošlo-li tedy v projednávané věci k doručení napadeného usnesení také zástupci stěžovatele, a je-li toto zásadní opomenutí soudu spojeno s tím, že následně došlo k zastavení řízení, nemůže být žádných pochyb o tom, že tímto postupem došlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 Listiny. Nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2000 sp. zn. IV. ÚS 238/99 a ze dne 11. 6. 2002 sp. zn. II. ÚS 118/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 17, nález č. 10; svazek 26, nález č. 72) se sice týkají situace, kdy výzva k zaplacení soudního poplatku byla doručena pouze právnímu zástupci stěžovatele, z obou nálezů však jednoznačně plyne, že, jde-li o výzvu k zaplacení soudního poplatku, je třeba ji doručit i zástupci účastníka i v případě, že účastník má v řízení osobně něco vykonat ("nejen zástupci, ale i jemu").
Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny vyhověl a napadené usnesení podle §82 odst. 3 písm. a) tohoto zákona zrušil.