ECLI:CZ:US:2003:4.US.72.03
sp. zn. IV. ÚS 72/03
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. R. G., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2002, čj. 9 Co 236/2002-146 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 9. 1. 2002, čj. 28 E 453/98-119, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 1. 2003 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2002, čj. 9 Co 236/2002-146 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 9. 1. 2002, čj. 28 E 453/98-119. Těmito rozhodnutími byl podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Karviné, pobočky Havířov, ze dne 4. 3. 1998, čj. 28 Ro 12/98-27 k uspokojení pohledávky oprávněného Ing. J. P. ve výši 250.216,20 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení, pravomocně nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, které jsou ve společném jmění manželů S. K. a stěžovatele.
Stěžovatel tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Svá tvrzení v odůvodnění ústavní stížnosti blíže rozvedl.
Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu Frýdek - Místek, sp. zn. 28 E 453/98, připojil ústavní stížnost S. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2002, čj. 9 Co 236/2002-146, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 1. 2003, vedenou pod sp. zn. I. ÚS 21/03. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), dospěl Ústavní soud k názoru, že se jedná o návrh nepřípustný ve smyslu ust. §35 odst. 2 zákona, tj. z důvodu, že Ústavní soud již v téže věci jedná. Jak vyplývá ze shora uvedených skutečností, stejné rozhodnutí, které je předmětem této ústavní stížnosti, tj. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2002, čj. 9 Co 236/2002-146, již bylo napadeno dříve podaným návrhem jiného účastníka téhož občanskoprávního řízení. Stěžovatel tudíž může svá ústavní práva hájit jako vedlejší účastník v řízení vedeném před Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 21/03 (§35 odst. 2 zákona).
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj