ECLI:CZ:US:2003:4.US.727.01
sp. zn. IV. ÚS 727/01
Usnesení
IV. ÚS 727/01 ČESKA REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 2. května 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti B.V., zastoupeného Mgr. M.B., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2001, čj. 30 Co 100/2001-224, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti doplněné podáním ze dne 30. 1. 2002 stěžovatel uvádí, že v dosavadním řízení byla porušena jeho ústavní práva, zvláště pak právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomuto porušení došlo tím, že obecné soudy dospěly k závěru, že návrh prokurátora na zbavení či omezení způsobilosti navrhovatele k právním úkonům (věc sp. zn. Ne 10 53/88 Okresního soudu Praha - východ) nebyl zjevně bezdůvodný, a to vzhledem k závěrům znaleckého posudku vypracovaného ve zcela odlišné, a to trestní věci. Okresní soud Praha -východ porušil rovněž ústavní právo stěžovatele zakotvené v čl. 3 odst. 3 Listiny tím, že mu
IV. ÚS 727/01
způsobil újmu na právech při uplatňování jeho základních práv a svobod. Z těchto, jakož i dalších, důvodu domáhá se proto zrušení napadeného rozsudku.
Z obsahu spisu 11 C 63/98 Okresního soudu v Mladé Boleslavi Ústavní soud zjistil, že poté, co zejména z podnětu stěžovatele došlo k delegaci několika okresních soudů, rozhodl posléze Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 28. 11. 2000, čj. 11 C 63/98-146, tak, že návrh stěžovatele na uložení povinnosti České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplatit mu na náhradě škody částku 38 820,- Kč, dále 200 000,- Kč a vyplácet doživotní měsíční rentu ve výši 11 697,-- Kč s účinností od 5. 8. 1988 zamítl, když dospěl k závěru, že vzhledem k znaleckému posudku vypracovanému ve věci sp. zn. 1 T 283/84 nebyl návrh prokurátora zjevně bezdůvodný. V odůvodnění vypořádal se dále okresní soud i s jednotlivými nároky na náhradu škody a uvedl, že uplatňovaná náhrada škody není ničím podložena a že nejsou splněny podmínky ustanovení §420 občanského zákoníku. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu 1. stupně potvrdil, když se ztotožnil s jeho závěry, že návrh na zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům nebyl podán zjevně bezdůvodně a podrobně se vypořádal i s jednotlivými nároky na náhradu škody s tím, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno a svá tvrzení neprokázal.
Konstatované závěry obsažené v rozsudcích obecných soudů jsou zcela logické, přesvědčivé a ani Ústavní soud nenalézá důvod na nich cokoli měnit. Tvrzení o porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv zakotvených v citovaných článcích Listiny stěží může obstát a jeví se dokonce jako zcela absurdní, a to mimo jiné i s přihlédnutím ke skutečnosti, že stěžovatel podal žalobu dne 7. 8. 1991 u Okresního soudu v Kutné Hoře, věc však byla zejména vzhledem k jeho námitkám postupně delegována Okresnímu soudu v Rakovníku, Kolíně a posléze Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, takže k doručení stěžovatelovy žaloby žalovanému mohlo dojít teprve v roce 1998. Obecné soudy také přesvědčivě zdůvodnily, proč podaný návrh na zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům nelze považovat za zjevně bezdůvodný a stejně přesvědčivě se vypořádaly i s jednotlivými uplatněnými nároky, kteréžto momenty ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti vůbec neuplatňuje.
3
IV. US 727/01
Všechny uvedené skutečnosti a závěry jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. května 2003
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu