ECLI:CZ:US:2003:4.US.731.02
sp. zn. IV. ÚS 731/02
Usnesení
IV. ÚS 731/02
Ústavní soud rozhodl dne 2. května 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti R. B., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 16. 9. 2002, čj. 2 KZn 6077/2002-5, a usnesení Policie ČR, Správy Severomoravského kraje Ostrava, Služby kriminální policie a vyšetřování, teritoriální odbor Olomouc, pracoviště Vsetín, ze dne 29. 8. 2002, čj. KVSM-179/30-2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatel napadl shora označené rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, zamítající jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení podnětu podle ustanovení §159a odst. 1 trestního řádu k prošetření podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle ustanovení §250 odst. 1,4 trestního zákona, kterého se měli dopustit A. K., F. K. a A. R. způsobem blíže popsaným v podnětu. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že policejní orgán nezajistil všechny potřebné doklady, nevyslechl navrhované osoby a nenechal zpracovat znalecký posudek, takže ani nemohl dospět k závěru, že byl spáchán trestný čin. Státní zastupitelství tyto nedostatky nejen přešlo, ale při rozhodování o podané stížnosti a při posouzení, zda stěžovatel je poškozeným, nevzalo v úvahu ustanovení §131a obchodního zákoníku, podle kterého je stěžovatel osobou oprávněnou k jednání za obchodní společnost. Stěžovatel má za to, že policejní orgán, ani státní zástupce nesplnili své zákonné povinnosti a že jejich rozhodnutí jsou pro nedostatek rozhodovacích důvodů nepřezkoumatelná a v důsledku toho v rozporu nejen se zákonem, ale i s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Ústavy ČR. Ze všech těchto důvodů stěžovatel žádá, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Ze spisu Policie ČR, Správy Severomoravského kraje Ostrava, Služby kriminální policie a vyšetřování, teritoriálního odboru Olomouc, pracoviště Vsetín, ČVS: KVSM-179/30-2001, a ze spisu Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, sp. zn. 2 KZn 6077/2002, Ústavní soud zjistil, že policejní orgán prověřoval podezření, zda A. R., A. K. a F. K. poškodili stěžovatele svým jednáním o částku 5 milionů Kč, která měla být vyplacena jako odstupné každému ze společníků obchodní společnosti A., spol. s r.o., jak tvrdil stěžovatel, a nikoliv úhrnem všem společníkům, jak bylo upřesněno na valné hromadě této společnosti v lednu 1999. Policejní orgán stejně jako státní zástupce při rozhodování o stížnosti stěžovatele dospěli k závěru o netrestním charakteru věci. Co se týče další části podnětu k prověření podezření ze spáchání trestného činu v souvislosti s budováním golfového areálu v obci D., okr. Olomouc, policejní orgán po provedeném šetření nedospěl ke zjištění skutečností nasvědčujících, že byl spáchán konkrétní trestný čin a že jej spáchala konkrétní osoba či osoby, a proto podnět podle ustanovení §159a odst. 1 trestního řádu odložil.
Stížnost stěžovatele příslušné státní zastupitelství zamítlo zčásti pro nedůvodnost (změna dohody výplaty odstupného), zčásti jako podanou osobou neoprávněnou (budování golfového areálu), neboť ze stěžovatelovy argumentace vyplynulo, že poškozenou měla být obchodní společnost A., spol. s r.o., stěžovatel sám jako společník této společnosti měl být poškozen zprostředkovaně.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata věci spočívá v otázce, zda prošetřování oznámení z podezření ze spáchání trestného činu je zatíženo takovými vadami, které způsobují porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny, případně, zda tato práva porušují rozhodnutí orgánů veřejné moci v této věci vydaná. Z ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny, jež obsahově spadá pod právní institut práva na spravedlivý proces, vyplývá právo na soudní ochranu či ochranu jiným orgánem než soudem v případě porušení subjektivního práva fyzické nebo právnické osoby. Ústavní soud již dříve ve své rozhodovací praxi vyložil, že podle ustanovení čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny je vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu, kdy stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a kým, a že ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestné stíhána, neexistuje (srov. Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 14, str. 291).
Přijímání a prověřování trestních oznámení upravuje trestní řád v ustanovení 158 a násl. trestního řádu. Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit věc jinak. V projednávané věci policejní orgán přijal podnět stěžovatele, provedl šetření a podnět odložil. Stěžovatel využil zákonné možnosti podat proti usnesení o odložení věci stížnost, kterou státní zástupce přijal a rozhodl o ní podle ustanovení §148 odst. 1 trestního řádu. Skutečnost, že podnět byl odložen a stížnost proti usnesení o odložení zamítnuta nepředstavuje porušení ústavně zaručeného subjektivního veřejného práva stěžovatele podle čl. 6 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavně právní argumentace stěžovatele tak ve své podstatě směřuje proti věcné správnosti a legalitě napadených rozhodnutí, což je však přezkum, který do pravomoci Ústavního soudu nespadá. Ústavní soud z hlediska ústavně právního zkoumá, zda aplikace a interpretace jednoduchého práva orgány veřejné moci nemá za následek porušení základních práv a svobod. Ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil pro toto přezkoumání podmínky, při jejichž splnění je dán důvod k vydání kasačního nálezu (srov. Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, č. 9 a č. 34, nález sp. zn. III.ÚS 74/02, dosud nepublikováno), jejichž naplnění však v projednávané věci neshledal.
Z těchto důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., z důvodu zjevné neopodstatněnosti.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. května 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu