ECLI:CZ:US:2003:4.US.737.02
sp. zn. IV. ÚS 737/02
Usnesení
IV. ÚS 737/02
Ústavní soud rozhodl dne 16. ledna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti V. B., zastoupeného Mgr. R. J., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2002, čj. P 265/95-145, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 10. 9. 2002, čj. 12 Co 350/2002-182, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel tvrdí, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 96 Ústavy ČR. Stalo se tak zejména tím, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely výhradně o důkazy navržené matkou a nepřihlédly ke stěžovatelem navrhovaným důkazům, ačkoli tyto důkazy by nepochybně musely vésti k odlišnému rozhodnutí. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení obou napadených rozhodnutí.
Ze spisu P 265/95 Okresního soudu v Olomouci Ústavní soud zjistil, že matka nezletilého V. B., nar. 31. 10. 1992, navrhla zvýšení výživného stěžovateli s účinností od 1. 9. 1999 s poukazem na zvýšené potřeby nezletilého. Okresní soud v Olomouci po zjištění výdělkových poměrů obou rodičů, jakož i dalších okolností, rozhodl již citovaným rozsudkem tak, že výživné, stanovené stěžovateli rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 1995, čj. 9 C 379/94-11, částkou 1 000,-- Kč měsíčně, zvýšil s účinností od 1. 9. 1999 z uvedených 1 000,-- Kč na částku 1 500,-- Kč s tím, že dlužné výživné do 31. 3. 2002 ve výši 15 500,-- Kč je stěžovatel povinen uhradit v měsíčních splátkách po 300,-- Kč měsíčně. Okresní soud rozhodl na podkladě zjištění, že od poslední úpravy výživného značně vzrostly potřeby nezletilého a současně se zvýšil i stěžovatelův výdělek, který sice v období od 15. 11. 2000 do 17. 6. 2001 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a pobíral pouze hmotné zabezpečení ve výši 4 027,-- Kč, nicméně z důvodů existujících na straně stěžovatele, jehož pracovní příjmy, které kupř. v roce 1998 představovaly až 17 623,-- Kč, by mohly být vysoce nadprůměrné za předpokladu perfektně odvedeného pracovního výkonu. K odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, napadeným rozsudkem tak, že výživné stanovené stěžovateli zvýšil od 1. 9. 1999 na částku 2 000,-- Kč měsíčně. V důvodech svého rozhodnutí poukázal krajský soud nejen na zvýšené potřeby nezletilého, a to již po jeho nastoupené školní docházky, ale i na výdělkové možnosti stěžovatele. Stěžovatelův příspěvek na výživu nezletilého nemůže být stanoven nižší částkou jen proto, že stěžovatel nevyvíjí iniciativu potřebnou k dosahování výdělku odpovídajícího jeho schopnostem.
Rozhodnutím obecných soudů lze stěží cokoli vytknout, natož z hlediska ústavně právního, neboť tyto soudy zcela správně přihlédly i k ustanovení §96 odst. 1 zákona o rodině, kladoucího důraz na skutečné výdělkové možnosti povinného. Ve světle tohoto ustanovení tedy stěžovatelovo tvrzení o rozporu zvýšení jeho vyživovací povinnosti s dobrými mravy jde zcela stranou intencí zákona o rodině, stejně jako lze stěží vytýkati krajskému soudu stanovení splatnosti nedoplatku výživného ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, zejména když krajský soud své rozhodnutí podle §160 odst. 1 o. s. ř. odůvodnil a soudní praxe v případě, kdy nedoplatek je poměrně značný, je ustálená v tom směru, že v takovém případě se splátky často nestanoví.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jsou tedy natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu