ECLI:CZ:US:2003:4.US.77.03
sp. zn. IV. ÚS 77/03
Usnesení
IV. ÚS 77/03
Ústavní soud rozhodl dne19. května 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) R. V., 2) Z. V., , obou zastoupených JUDr. N. S., advokátkou, proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 7. 2002, čj. 13 C 14/2002-21, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2002, čj. 56 Co 310/2002-40, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozsudkům obecných soudů stěžovatelé uvádějí, že těmito rozsudky došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelé totiž žádají vrácení plnění z neplatné smlouvy a zejména krajský soud se měl zabývat všemi stěžovateli uplatněnými právními argumenty, neboť pouze takto by mohl dospět ke spravedlivému závěru. Ze všech těchto, jakož i dalších, důvodů domáhají se stěžovatelé zrušení napadených rozsudků.
Z obsahu spisu 13 C 14/2002 Okresního soudu v Chebu Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu bylo řízení ohledně částky 81 tisíc Kč zastaveno, zatímco jinak žaloba, v níž se stěžovatelé domáhali zaplacení částky 200 tisíc Kč s přísl., byla zamítnuta a stěžovatelům bylo uloženo zaplatiti žalované na nákladech řízení částku 35 940,-- Kč. V důvodech svého rozhodnutí odkázal okresní soud na obsah smlouvy o nájmu nebytových prostor a smlouvy o budoucí kupní smlouvě z 10. 1. 1997, a to zejména na její pasáž uvedenou v odst. IX, kde se konstatuje, že v případě, že nájemci v termínu do 31. 3. 1999 nezačnou s rekonstrukcí předmětného nebytového prostoru a výstavbou nových bytových jednotek nebo kancelářských prostor, považují obě smluvní strany tuto smlouvu za neplatnou a vzájemně si vydají své plnění. Z protokolu o jednání z 26. 7. 2002 plyne, že poté, kdy smlouva se z tohoto důvodu stala neplatnou, stěžovatelé prostory opustili. Na základě uvedených zjištění dospěl okresní soud k závěru, že v projednávané věci jde o závazek z bezdůvodného obohacení, kde subjektivní promlčecí doba činí podle ustanovení §107 odst. 1 občanského zákoníku 2 roky. Právo na vydání bezdůvodného obohacení začalo tedy stěžovatelům běžet dne 1. 4. 1999, takže, byla-li žaloba podána dne 10. 12. 2001, stalo se tak již po uplynutí uvedené promlčecí lhůty. K odvolání stěžovatelů rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem ve výroku II tak, že rozsudek soudu prvého stupně v zamítavé části ohledně části 200 tisíc Kč s přísl. potvrdil a stěžovatelům uložil povinnost zaplatiti žalované společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 17 325,-- Kč.
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti zcela pomíjejí tu základní skutečnost, že ustanovení §451 občanského zákoníku vymezuje bezdůvodné obohacení rovněž jako majetkový prospěch získaný plněním z právního důvodu, který odpadl. V dané věci vzhledem k již citovanému čl. IX smlouvy, jakož i nespornému vyjádření účastníků, důvod plnění odpadl uplynutím dne 31. 3. 1999 a v této době, jak se ve smlouvě výslovně konstatuje, si účastníci měli vydat svá plnění. Stěžovatelé tak učinili vyklizením prostor, plnění ze strany žalované se však domáhali teprve podáním z 10. 12. 2001, kdy jejich pohledávka byla vzhledem k citovanému ustanovení §107 odst. 1 občanského zákoníku již promlčena. Ostatní argumenty a skutečnosti, kterých se stěžovatelé v této souvislosti dovolávají, jsou zcela irelevantní a je z nich zjevno, že stěžovatelé si neuvědomují jádro věci.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se tedy Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., pro její zjevnou neopodstatněnost. odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. května 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu